2016 termínově

Na začátku roku jsem to nějak nestihla, respektive naplánovala jsem si tak zhruba dovolenou s tím, že se budu snažit přihlásit a na co nejvíc závodů a budu doufat, že uspěji v loterii. Uběhly 2 měsíce, zamíchaly se osudí a voilá termínovka je na světě. Pohyblivé políčka zaškrtané roztřeseným tahem ruky se změnily na černou fixou vybarvené milníky. Vzhlížím k nim se směsicí natěšenosti a zároveň obřích obav. Tuším, že ani letos se mi nepovede dohnat 30 leté tréninkové manko a na bednu se nepodívám. Pro kamarády, kteří nerozlišují mezi během lyžařů v Senohrabech a Siere-Zinal bude mé umístění v půlce startovního pole zklamáním.  Na ty závody pojedu na dovolenou, zároveň se ale bude setsakra snažit, abych zúročila vše, o co jsem se poslední rok snažila. 

nedopečená a nekvalitní verze termínovky z ledna

Continue reading 2016 termínově

Trailová Závist poprvé

Třetí adventní neděle, konkrétně 13.12.2015 se dala strávit různými způsoby. Já jsem místo předvánočního stresu z úklidu, pečení a nákupu dárku prožívala jeho trochu jinou formu. Stres organizátorský.

TZ_header

Loni v zimě ana jaře jsme s kamarádem Tomášem řečeným Hovisem chodili běhávat do lesů kolem keltských hradišť Šance a Závist. Tom přišel jako první s myšlenkou, uspořádat tady závod. Pak se v létě Honza vrátil z Madridu a na podzim, přesně 24.10. jsme se tam byli spolu proběhnout. Bylo krásné podzimní dopoledne, dole mlha, nahoře slunce, scenérie zbarvena do žlutohněda. Nohy se nám bořily do spadaného listí, bylo to nahoru  a dolů a po 20km jsme necítili nohy ani plíce. Běžcův sen. To by byl závod! Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se to risknout a uspořádat jej ještě letos.

Continue reading Trailová Závist poprvé

Psotkův memoriál podruhé

17.10.2015  XXXI. ročník Memoriál Josefa Psotku

I. etapa 12,6km |740m+ | 1:33:08, II. etapa 4,5km | 350m+ | 0:35:47

Na podzim jsem se těšila, poslední roky je to moje nejoblíbenější roční období, protože je . Ideální na běhání. Venku už je dost ošklivo a hodně lidí to zabalí při pohledu z okna a jindy přeplněné stezky ve velkoměstě se najednou vylidní. A nejen ve velkoměstě, platí to i o horách. Mě se většinou taky nechce a stojí to nějaké přemlouvání, ale ten pocit, když doběhnete, ten za to stojí.

V termínovce jsem měla původně Limone, okolnosti (časová tíseň, zvrtnutý kotník, Jendovy holeně) nakonec rozhodly, že místo do Itálie se podíváme k sousedům, do Tater. Zabalili jsme si obřadně babickou kupičku, přemluvili kamarády Kristu s Vaškem a vydali se okusit něco ze skyrunningu po tatransku.

odznak

Continue reading Psotkův memoriál podruhé