TransWestTatra – Západní Tatry za den

S Petrem jsme se vloni pokoušeli o přeběh Vysokých Tater (Štrbského plesa) až na konec těch Západních. Naivní plán nevyšel a po 12 hodinách klopýtání po tatranské žule, polehávání a následného plazení, jsme to ve stavu značné rozsekanosti před Bystrou zabalili s tím, že to jistě dáme příště. Rok se s rokem sešel a Petr začal osnovat plány na další pokus. Kalendář mám letos mega nabitý, víkendy jsou krátké, ale Petr byl dostatečně naléhavý a tak jsem nakonec vymyslela efektivní timing.

Pro nás pohany jsou na začátku července vždycky takové malé prázdniny. Letos to vyšlo parádně a tak se před námi rýsovalo celých 5 dní v offline režimu. Na ně jsme naplánovali mini soustředění SK Babice (já, Klára, Honza) a tak mě napadlo spojit pokus TransTatra nr.2 s tímto výletem. A protože jsem ještě pořádně nebyla v Západních Tatrách a trenér mi napsal “celodenní výlet” usoudila jsem, že je to ideální kombinace. Petra se mi povedlo přesvědčit pro opačnou, západo – východní, variantu, mohli jsme vyrazit.  

Continue reading TransWestTatra – Západní Tatry za den

Advertisements

Dotknout se nebe, moře a hvězd na Madeiře

4.6.2016 – USM2016 Ultra SkyMarathon Madeira – 55km/4000m+

8:02:21 – 8.místo 

O běhání v horách neboli skyrunnigu jsem se poprvé dozvěděla někdy před dvěma lety. Fascinovaně četla příběhy ze závodů v drsném terénu a záviděla běžcům z adrenalinem probarvených fotek. Obdivovala výkony, které mi přišly v tu chvíli nadlidské. Běžet nejdřív do šíleného kopce, pak terénem, který se nedá ani slanit dolů a to třeba 5x po sobě? Jednoduše jsem to nechápala, ale toužila jsem to umět taky. A tak jsem minulý rok zasvětila drilování, získávání zkušeností a postupného nabírání sebevědomí. Což v naší kotlině jde poměrně ztuha a občasné výsadky do hor pro dospělé mě nespasily. Na konci zimy jsem se po zranění kolene znova opřela do tréninku, začala nabírat objemy a snažila se zrychlit své zpohodlnělé svalstvo.

Continue reading Dotknout se nebe, moře a hvězd na Madeiře

Zlatá chuť tvarůžků – ultramaraton Borák

14.5.2016 – Borák Ultra – MČR v ultratrailu – 84km/1200m+

7:36:40 / 1. místo

Určitě si pamatujete, že nás v hodinách vlastivědy učili, že Haná je krajem velmi úrodným, velmi rovinatým a kde se mluví velmi zvláštním nářečím. Přiznám se, nikdy mě to sem netáhlo, ty nekonečné roviny ve mě vyvolávají stavy úzkosti. Minulý víkend se ovšem našel jeden důvod, proč jsem se rozhodla Olomoucký kraj navštívit.

Continue reading Zlatá chuť tvarůžků – ultramaraton Borák

2016 termínově

Na začátku roku jsem to nějak nestihla, respektive naplánovala jsem si tak zhruba dovolenou s tím, že se budu snažit přihlásit a na co nejvíc závodů a budu doufat, že uspěji v loterii. Uběhly 2 měsíce, zamíchaly se osudí a voilá termínovka je na světě. Pohyblivé políčka zaškrtané roztřeseným tahem ruky se změnily na černou fixou vybarvené milníky. Vzhlížím k nim se směsicí natěšenosti a zároveň obřích obav. Tuším, že ani letos se mi nepovede dohnat 30 leté tréninkové manko a na bednu se nepodívám. Pro kamarády, kteří nerozlišují mezi během lyžařů v Senohrabech a Siere-Zinal bude mé umístění v půlce startovního pole zklamáním.  Na ty závody pojedu na dovolenou, zároveň se ale bude setsakra snažit, abych zúročila vše, o co jsem se poslední rok snažila. 

nedopečená a nekvalitní verze termínovky z ledna

Continue reading 2016 termínově

Zimní běžkařský double

Můžeme si stěžovat, že u nás nemáme moře, že nemáme vysoké hory se strmými štíty. Někdy zase  zatoužíme po domku na pláži v Karibiku nebo na alpské stráni. Co nám ale všichni mohou závidět jsou 4 roční období. To stačí k tomu, aby třeba i to zdánlivě sebenudnější místo vypadalo pokaždé jinak. Zima je fajn a zima na horách je skvělá. A když nejste na horách, vždycky se můžete se těšit na jaro, na léto, na teplo. Problém je, že poslední roky na sebe ta pravá zima nechává trochu déle čekat.

IMG_20160117_132558

Continue reading Zimní běžkařský double

Ryzí pražské ultra

4.12.2015 – 22. Pražská stovka – 130km/5350m+

17:46:34 – 1.místo (10.celkově)

Letos tomu je pár (dost) let, kdy jsem poprvé vyjeveně vystoupila na hlavním nádraží v Praze. Jak šel čas poznávala jsem její různé části, společensky žila dlouho v  Dejvicích, chvíli na Smíchově, pak Vršovice a Vinohrady. Místo umění jsem čím dál tím více začala propadat sportu a preference blízkosti lesa mě zavála na periferii. Doma kroutili hlavami, jak a kde jako v té Praze běhám? No ale, však to znáte, kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Zpravidla totiž člověk neobíhá Pražský hrad, těch míst kam vyběhnout, je hlavně kolem Prahy nepočítaně.

Continue reading Ryzí pražské ultra

Trailová Závist poprvé

Třetí adventní neděle, konkrétně 13.12.2015 se dala strávit různými způsoby. Já jsem místo předvánočního stresu z úklidu, pečení a nákupu dárku prožívala jeho trochu jinou formu. Stres organizátorský.

TZ_header

Loni v zimě ana jaře jsme s kamarádem Tomášem řečeným Hovisem chodili běhávat do lesů kolem keltských hradišť Šance a Závist. Tom přišel jako první s myšlenkou, uspořádat tady závod. Pak se v létě Honza vrátil z Madridu a na podzim, přesně 24.10. jsme se tam byli spolu proběhnout. Bylo krásné podzimní dopoledne, dole mlha, nahoře slunce, scenérie zbarvena do žlutohněda. Nohy se nám bořily do spadaného listí, bylo to nahoru  a dolů a po 20km jsme necítili nohy ani plíce. Běžcův sen. To by byl závod! Slovo dalo slovo a rozhodli jsme se to risknout a uspořádat jej ještě letos.

Continue reading Trailová Závist poprvé