Rok plný zážitků

Není lepší čas naplánování závodní sezóny než ten mezi svátky. Ráno se vzbudíte a nevíte, co je za den, skvělý pocit. Zvlášť když na vás skočí zákeřný bacil a nuceně trávíte tohle poklidné období místo na horách, v posteli. Bilancování se pak prolíná se sny přecházející v mlhavé halucinace. Moje indispozice nebyla naštěstí vážná, ale trocha relaxování ještě nikoho nezabila. Přijde vhod, že Silvestr neslavím a tak se teď místo veselí můžu na ten uplynulý rok podívat s chladnou hlavou.

Jednoznačným krokem kupředu je zásilka tréninkového plánu s rutinní pravidelností přistávající v emailu. Honza Havlíček má to co mě se zoufale nedostává. Zkušenosti, nadhled a vizi. S jeho tabulkou a úterním drilem na Děkance můžu krásně vidět, jak se výsledky mého snažení posouvají kupředu nebo zase na začátek, když mám tendeci polevovat.

A jak to bylo konkrétně? Vezmu to od konce. Když jsem před Vánoci přijela na návštěvu do rodné vsi, čekal mě tady i dopis. Velká obálka z Brna. Pomyslela jsem si něco o zbytečných reklamních předmětech a už ji skoro házela do tříděného odpadu. Naštěstí mě zarazilo  něco těžkého uvnitř. Dan Orálek to načasoval skvěle. Jeden hezký vánoční dárek v podobě  titulu mistryně ČR v ultratrailu od Českého Atletického Svazu byl zaručen. Toho titulu si moc vážím a myslím, že to byl na jaře v Lošticích, na turistu docela obstojný výkon.

diplom

Ten mi zajistil nominaci na MS v Portugalsku (v říjnu), kam jsem se až nehezky těšila a to nikdy nevěstí nic dobrého. Byl to letošní poslední závod za hranicemi a navíc s “lvíčkem na prsou”. Rok byl dlouhý a závodů hodně, asi se to na mě podepsalo a nedopadla jsem tam subjektivně dobře (objektivně 36. místo). Tabulkově jsem se sice zlepšila, ale závod jsem si hodně protrpěla a jen díky holkám a vidině týmového umístění (4.místo v týmech) jsem to nezabalila. Ultratrail je takový atletický otloukánek, ale zažít mistrovský závod, se slavnostní atmosférou a utkat se s těmi nejlepšími považuji za jeden z nejsilnějších zážitků.

podpis
nějakou stopu jsem tam zanechala

Natuty nejkrásnějším zážitkem byl etapový závod v Pyrenejích (2.místo). Týden strávený v nádherných horách se super lidmi a programem all inclusive. Jako na táboře nebo malinko nestandartní zásnubní cestě. Každý den budíček – snídaně – hlavní program dne přemístění po vlastních nohách z bodu A do bodu B – jídlo – masáž – spánek – kávička – večeře – shrnutí celého dne – spánek. To vše 7 dní za sebou, s někým, s kým vám je dobře. Budu na to ještě dlouho vzpomínat.

e4_5
PSR – každý den a každý cíl byl oslavou

Hned víkend po návratu z etapáku jsem měla velmi optimistický plán startovat na Glencoe Skyline ve Skotsku. Údolí Glenu jsem viděla a bylo to spektakulární. Rýmička mi bohužel na rozdíl od Honzy nedovolila startovat. Aspoň mám něco i na příště.

Na konci prázdnin jsme vyrazili na rychlovýlet do Itálie. Na Trofeo Kima jsem startovala podruhé a cíl jsem měla jasně daný – dokončit. (Obvykle cílovou bráni protne kolem 50% startovního pole). Den jako vymalovaný a moje mysl naladěna jen na to, že si to tentokrát opravdově užiju zaručily své. Sice jsem trochu bojovala s nadmořskou výškou, ale jinak se mi běželo hezky. Výsledné 7. místo a polibek od Emelie Forsberg byly sladké a řadím je letos asi nejvýše. I když zase viděno objektivně a tvrdými čísly (i-tra body) to tak není.

14184415_960042637457262_685781449132452327_n
nejlepší podium ever, ještě že vyhlašují 7 holek :)

V polovině prázdnin jsme se vydali na další ze závodů, které už jsem znala. Buff Epic Trail ve Španělsku. V porovnání s MS v Portugalsku mě překvapilo, jak málo ten závod svou atmosférou signalizoval, že se jedná o souboj nejlepších světových skyrunnerů. Byl to prostě jen další závod. Alespoň přinesl poznání, že 100km v maximálním nasazení je prostě hodně a pořád na to ani zdaleka nemám. Za úspěch považuji, že jsem přežila (10.místo).

drama před západem slunce, foto: photoepic team
drsné Pyreneje, foto: photoepic team

Přeběh Západních Tater byl tak trochu mimo plán. Nepovedlo se nám jej sice dotáhnout do konce, ale i tak to byl krásný den a úplně nová zkušenost, kterou bych ráda opakovala častěji. A vůbec Tatry v létě zbožňuju, snad i příští rok se tam dostanu častěji.

skyandclouds
Tatry Runnig Tour, Sky and Clouds Run, foto: Michal Kostka

Závodně výletní dovolenkování začalo poměrně pozdě,  v červnu,  na ostrově věčného jara. Na Madeiře bylo skvostně, hezký výsledek (8. místo) na krátkém utra závodu (50km) ten pocit ještě vylepšil a tenhle první pidi úspěch mi udělal velkou radost.

zuzana_joao
často to není moc běh, foto: Joao M. Faria

 

Nejradši mám stejně ty naše malé milé srdcovky jakou jsou Hubáček a Pošuk na jaře. Mrzelo mě, že jsem se letos nedostala na klubový babický ¼ maraton. Konec podzimu je pak ve znamení bahenního tance v Senohrabech. Všechny tyto závody jsou nám velkou inspirací a vzorem pro Trailovou Závist. V letošním druhém ročníku jsme se snažili eliminovat začátečnické organizační chyby , ale samozřejmě jsme neuhlídali pro změnu zas něco jiného. Pro příště máme zase co vylepšovat, aspoň, že trasa v keltských hvozdech za Prahou je skvělá a snad se všem líbila.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Trailová Závist, foto: Jirka Januška, raceshots.cz

Na konci prázdnin jsem se rozhodla, že ještě trochu zkusím hecnout naší skyrunnigovou sérii. Odběhla jsem Nezmar Skymarathon (2. místo) a Ondřejnický skyrunning půlmaraton (taky 2. místo) a celkově tak sérii vyhrála, což mě přiznávám, docela potěšilo.

Za poslední rok se toho stalo hodně. Za zázrak považuju, že jsem zůstala zdravá a neopakovala se anabáze s kolenem. Naučila jsem se vyvažovat běh i jinými aktivitám, v zimě bežky, když se oteplí a tma ustoupí tak kolo, jo a taky chodím do LokalBloku na jógu, která mě začala dost bavit.

Čím víc trénuju, tím víc mě ta dřina učí pokoře. Když jsem začínala šlo to samo a každý progres byl tak nějak přirozený. Zlepšit se ještě o trochu a vystoupit z té komfortní zóny už tak jednoduché není. Vlastně pořád balancuju na hraně, když začnu přemýšlet, jestli to za to stojí. Naštěstí to nikdy netrvá dlouho, protože, ono i to zlepšování o mikrometry je fajn. Tedy většinou a když ne, tak mám vedle sebe jednoho super motivátora, který mě vždycky dokáže hezky povzbudit. Díky ;)

received_10209585900220029

Snad i Vám se ten loňský rok vydařil a do toho Nového přeji zdraví a klid.

A taky moc děkuji za podporu Hanibalu, Inov8, Karitraa a MyBotanika, se  kterýma ten letošní rok byl ještě o level příjemnější.

Letos mám asi rekord, tak to sem napíšu, navíc bez čísel by to nebylo kompletní, nechci ani přemýšlet nad tím, co jiného, by se za tuhle dalo dalo stihnout :)

  • naběháno: 3 450km
  • nastoupáno 97,97km
  • kolo: 1 500km
  • čas na nohách a v sedle: 431hodin
Advertisements

2 thoughts on “Rok plný zážitků

  1. Zuzko, velky obdiv! Fakt je to neskutecny sledovat ty tvoje vysledky, zavody, zazitky.. Nadhera!
    Drzim palce, at se dari vsechno v novem roce! 12:)

    Like

    1. Honzo, ahoj, díky a vše nej v Novém Roce! Já zas obdivuji Tvoji schopnost to sledovat :D Přiznám, se, že letos jsem byla unavenější než kdy jindy, no ale stálo to za to. Jdu si přečíst Tvoje obíhání Prahy, to mě dost baví! Ať se daří, z.

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s