Pyrenejské dobrodružství pro pokročilé – MS ve skyrunningu

23.8.2016 – Buff Epic Trail – World Skyrunning Championship – 108km/7500m+

18:22:00 – 10.místo 

Na Buff Epic do Španělska jsem se moc těšila. Jednak proto, že už jsem tenhle závod jednou běžela (a nedoběhla). Kvůli špatnému počasí a neprostupné mlze, byl první ročník závodu přerušen a já jsem tak neměla možnost absolvovat poslední třetinu trasy. Taky jsme se tady seznámili s Honzou, vůbec to byl zážitek skrznaskrz intenzivní. Jela jsem tam tehdy s minimem zkušeností a hodně zajímalo, kam jsem se za tu dobu posunula. A jako bonus, byl tenhle ročník Mistrovstvím světa ve skyrunnigu. Sam zařídil pro celý tým společné ubytování a reprezentativní výbavu, abychom se lépe poznali.

předzávodní proběhnutí, foto: JB
předzávodní proběhnutí, foto: JB

Cestu a dobu zevlení před závodem jsme smrskli na minimum. Ve čtvrtek probíhá rychlopřesun do Barcelony spolu s beskydskou divizí (Pepr, Žaky a Kristýna), nejdřív letadlo a pak Jeníkova 5ti hodinová vyhlídková trasa fungl novým půjčeným Seatem do Barruery. V podvečer se potkáváme zbytkem početné české výpravy, která okupuje téměř celý historický penzionek asi 4km od místa startu. Pátek, tedy den před závodem, probíhá klasickým nicneděláním. Ráno proklusat, pak fandit klukům na vertikální kilometr (Ondra skvěle na 9. místě, Tom Maceček 33.) a odpoledne spát, to vše proloženo několika kávičkami a slušnou zásobou kalorií v podobě sacharidů všech druhů.

sestavička, foto: Lukáš Budínský
sestavička, foto: Lukáš Budínský

Večer si za poctivé pyrenejské bouřky vyslechneme předzávodní brífng. Organizátoři jsou striktní, ano, opravdu musíme mít v batohu rukavice, goretex kalhoty a na sobě (nebo v batohu) ještě jedny kalhoty či kombinaci návleků zakrývající celé nohy. Všechno jsem důkladně zkompresovala a s vypětím sil narvala do 5l batohu. Trochu to tíží, ale stejně většinu času nepoběžím, tak to tolik neva. Před závodem jsem řešila, co s hůlkama, moc se s nima nekamarádím a hlavně v sebězích mi dost vadí. Naděje jsem vkládala do Archmaxbeltu, který ještě před spaním jej testuju pobíháním po penzionu. Hůlky na něm trochu poskakují, ale žádné drama, to půjde.  

Před ulehnutím se od Sama dozvídáme neveselou zprávu. Anka Straková, naše hlavní želízko v ohni na bodové (bednové) umístění nebude vinou dlouhodobějších střevních lapalií startovat. Moje bezstarostnost a užívací mód jsou v tu ránu pryč a mám pocit, že na mých nulkách leží tíha osudu celého národa. No nespí se mi dobře, ráno sem tak nervní, že nemluvím už vůbec.

Poslední minuty před startem mě trochu uklidní, je to tady samá elita – Nuria Picas si potřásá rukou s Caroline Chaverot, vedle se upravuje Fernanda Maciel, Hillary Allen štěbetá s Kristinou Pattison, Ester Alves nasazuje sluchátka a já. uklidňuju se, že v tomhle můžu jen překvapit, a když tu není Anka, tak doběhnout, A pak se rozběhneme ještě za tmy vstříc dobrodružství. Tíha padá, nohy se adaptují na akci, Vlastně nejde o nic jiného, než se v pořádku a co nejrychleji dostat zase do cíle. Co mě čeká, tuším jen trochu.

13874713_10154432317534802_831093701_n
příprava? proběhla…:)

Na prvním kopci nahoře je frišno, ale slunečno. Začátek závodu, jak z učebnice skyrunningu. Běžíme po vrstevnici, růžový outfit Fernandy Maciel se mi nenávratně vzdaluje z dohledu. Hůlky netřeba, tak se je snažím navlíknout na gumky do pásu. Cestička je to úzká, taková ta kraví, vyšlapaná hlína s překvapením v podobě náhodných kamenů a kravinců. Jak si tak bojuju s hůlkama, nezvedám nohu a už hážu tygra, tentokrát to odnese pravé pravé koleno moc hezkou modřinou. Tak to má být, pád hned na začátku karambol, já to prostě asi jinak ani už neumím.

chvíli po startu, foto: Lukáš Budínský
chvíli po startu, foto: Lukáš Budínský

Až na 37km to jde moc hezky, jednou se maličko zaběhnu, ukázkově baštím a piju. Utvořila se nám taková holčičí skupinka. Běžím nalepená na zadku Kristiny Pattison. Za mnou je pak Japonka Yukari Fukuda a Ruska Natalia Nashcheret. Maluju si, jak by bylo super, udržet se američanky až do konce. Jenže to by se mi do cesty nesměl postavit hnusno kopec s obřími kameny, které je potřeba přelézat a přidržovat se rukama. Zase chvíli šermuju s hůlkama než se mi je podaří upevnit do pásu. Trochu si nadávám, že jsem je brala, zatím mi víc překáží než slouží.

Vystoupáme nahoru a běžíme podél mlčících  jezer, okolní vrcholky jsou zakryty pod závojem mlhy. Citelně se ochladilo (prý byly 3st) a začíná drobně poprchávat až si z toho musím odskočit a když už stojím navlíkám i bundu. Touhle anabází ztrácím další minuty, když se vrátím na chodník, Kristinu nevidím a předbíhá mě Japonka.

boj s hůlkama podruhé, foto: Lukáš Budínský
boj s hůlkama podruhé, foto: Lukáš Budínský

Terén se mění, cesta mizí, balancujeme a přeskakujeme obří kameny, tatranský trénink se tady hodí. Před národním parkem Aigüestortes si musíme dle pokynů organizátorů schovat nebo zakrýt startovní číslo. Prostě tady se jakoby nezávodí a v cíli nám z celkového času odečtou 10%. Zapínám bundu a považuji to za vyřešené.

ztraceni v mlze, poprvé, foto: Guido Cancarini
ztraceni v mlze, poprvé, foto: Guido Cancarini

Tenhle úsek je asi nejkrásnější, jen je škoda, že ty obří kopce nejsou skrz mlhu vidět. Tatranský chodník se asi po 3km mění v širokou šotolinovou cestu a tady začíná peklo. Nekonečný seběh do Espotu. Mávnutím proutku mizí mraky a sluníčko se začíná hlásit o slovo. Zapínat si bundu nebyl nejlepší nápad. Mám v plánu nebláznit a šetřit nohy do budoucna,. Zatím mě nijak extra nebolí, ani chodidla necítím, vlastně jsem relativně vpohodě. Možná mám jen trochu hlad.

drama, foto: prozis
drama, foto: prozis

Do Espotu (68km) vbíhám za 10:15. Počítám, jak na tom jsem. Virtuálně běžím půl hodiny před o dva roky mladším Honzou a sebe jsem předběhla už o 3 hodiny, to ujde. Ve dveřích se srazím s Japonkou, kterou mohutně podporuje support s červeným sluncem na čele. Občerstvení je v restauraci, obsluha tu je přítomna, ale to je tak vše, co o ni můžu říct. Vodu z mega barelu si nalívám sama a nikdo o mě jinak nejeví zájem. Z dropbagu teda jen rychle lovím výkonnější čelovku, doplňuji zásoby raw tyčinek, do uší nasazuji ipod, popadám bagetku a jdu. Před definitivním odchodem, mě ještě zastavují organizátoři, a kontrolují jestli vyrážím s čelovkou, bundou a  termofólii.

foto: Guillem Trius
Enter a caption

 

Tak a teď se bude lámat chleba. Čeká nás brutální výstup z 1300 m.n.m. do sedla v 2750 m.n.m., to vše na 9 kilometrech. Monotónním tempem se začnu pohybovat nahoru. Hůlka, noha, hůlka, noha, do toho se krmím bagetou. Napadá mě, že by bylo fajn aspoň tušit, jak jsem na tom. Zapínám mobil a volám přátele na telefonu, aby mě informovali o aktuální pozici. Za 10 minut začnou chodit smsky – jsem 10. žena s náskokem 25minut. To není málo, ale ani moc, prohospodařit jej by byla věčná škoda.

Předcházím pár borců a přijde mi, že na tom nejsem ještě tak zle. Zkouším to ještě “nakopnout” a dotáhnout Yukari. Jak moc jsem se mýlila, zjistím záhy. Sjezdovka se mění v louku a pak v kamenné pole a hodně vysoko téměř v nedohlednu vidím sedlo, kam se máme vydrápat. Víc stojím než jdu, motá se mi hlava, totální slabost, ráda bych snědla gel, ale jen z pomyšlení na něj se mi zvedá žaludek. Nějak se doplazím nahoru a seběhnu ještě přes jeden kopec k poslednímu velkému záchytnému bodu, chata Estany Gento, kde končí lanovka.

V chatě je plno, doběhla jsem spolu se skupinou asi 4 kluků, nevypadají, že by se chystali rychle pryč, pochutnávají si na těstovinách. Taky bych si dala, ale nejde to, žaludek prostetuje. Zkouším do sebe dostat alespoň 2dcl vývaru (caldo) a bagetu, do ruky beru sendvič s nutellou na cestu, jakože dezert, haha. Na profilu vypadá posledních úsek jednoduše, dva kopečky a pak dolů do cíle. Jen 23km/ 1000m+. Zní to jednoduše. Z těch kopečků se vyklubaly docela slušná stoupání a seběh to byl očistec.

drama před západem slunce, foto: photoepic team
Před západem slunce, foto: photoepic team

Chvíli běžím po vrstevnici, nad srázem, obíháme jezero hluboko pod námi. Je krásně, zapadající slunce a měkké světlo to vše nádherně nasvětluje. Nemám sice sílu, ale se svým stavem se snažím skamarádit a užít si tu horskou nádheru naplno. Jak jsem zjistila posléze, nebyla jsem jediná, kdo měl podobné problémy, Vítek s Honzou se tady taky trápili. Nevím, jestli zapůsobila nadmořská výšky, nebo jsem jen málo a špatně jedla nebo jsem prostě jen byla unavená. Každopádně pohyb dolů tyhle stavy vždycky o malinko zlepšil, jíst jsem sice nemohla, ale aspoň se mi nemotala hlava.

V přežívacím módu to doklepu až na poslední kopec, těsně před ním zapínám čelovku s nabírám síly na závěrečný seběh. Kolik takových, už jsem zažila? Po louce vystlanou kameny a kravinci se řítím se dolů, vyhýbám se kravím očím svítícím do tmy. Předbíhají mě kluci z občerstvení, viditelně jistější v pohybu po nestabilním terénu.  

Po půlnoci se ocitám na okraji Barruery a totálně vyšťavěná probíhám obloukem za 18:22. Překvapená, že na lavičce vidím sedět pobledlého Vítka, kterého ta slabost sejmula ještě víc.

Kdesi v rozhovoru v nejmenovaném časopise, jsem na otázku na tělo “jaké, že jsou moje ambice a odhady umístění” střelila odboku, že bych ráda za vítězkou zaostala max o dvě hodiny a půl, protože v horách a při takové porci kilometrů, hlavně těch vertikálních, jeden nikdy absolutně neví. Třeba Portugalec Nuno Silva (letos 5. na USM) by o tom mohl vyprávět, když jsem jej míjela při výstupu do sedla pod Bony de les Picardes (2782 m.n.m.), jak sedí na kameni a odevzdaně hledí údolí. (nakonec doběhl asi hodinu po mě). Ultra v horách je disciplína komplikovaná, i když trénujete jak o život, odhadnout, co se stane na tak dlouhé cestě a náležitě se na to připravit zvládnou jen mistři. Třeba Zdeněk Kříž, krkonošský dříč, jemuž se letos se mu ne vše povedlo, ale za pomoci nakažlivého optimismu nasměroval formu bravurně k tomuto závodu a vybojoval nádherné páté místo.

Nakonec jsme zaznamenali i velký týmový úspěch. V bodování družstev jsme obsadili druhé místo hned za Španěly a před Japonci. Na rozdíl třeba od Francouzů nebo Angličanů, zemí běhání v horách zaslíbených, jsme do této soutěže podali přihlášku a obsadili maximálním množstvím běžců všechny disciplíny. Za to patří velký dík Samovi, který odvedl velký díl zákulisní práce.

foto: Ian Corless
foto: Ian Corless

Bylo to dlouhé a intenzivní, ale stálo to za to.

Jak se rodila moje energetická krize – nepokoušejte se to napodobovat, protože to rozhodně nefunguje….
  • 27,8km Ref. Conangles – 2x pomeranč, ¼ banánu, gel, voda 1l, ionťák 1l
  • 36,8 Pont de Ressec – gel, moje tyčinka 100g, voda 1l
  • 46,3 Park Ref. Colomers – bagetka, 2mini palmierky, voda 1l
  • 51,8 Ref. Saboredo – 2x flapjack, gel, v seběhu bonbonky, voda 1l
  • 67,8 Espot  – bagetka, 2x mini palmier, gel, voda 1l
  • 72,5 Espot esqui – kousek proteinove tyčinky, voda 1l
  • 81,1 Estany Gento – 2dcl vývar, mini bageta se sýrem, sousto sendviče s nutellou, kofola 2dcl
  • průběžně jsem polykala solné tabletky, celkem cca 6ks, moc jsem to tentokrát nepřeháněla
Běžela jsem v:
  • merino triko Karitraa – lehké a prodyšné, rychleschnoucí,zároveň hřejivé a navíc slušivé
  • letitá sukně Salomon, zásadní chybou byl výběr spodního prádla – kalhotky s gumičkou kolem stehem mi vykouzlily nádhernou opruzeninu
  • boty jsme si vzala osvědčené Inov-8 TerraClaw, v záloze na přezutí jsem měla Race ultra270, ale ty se nakonec nedostaly na scénu
  • batoh mi stačil i na tu obsáhlou povinnou výbavu vystačil 5l Salomon S-lab
  • v první části mě pomohla, zahřála a před deštěm ochránila bunda Inov8 RaceShell

oficiální trasa zde

výsledky zde

Advertisements

14 thoughts on “Pyrenejské dobrodružství pro pokročilé – MS ve skyrunningu

  1. Zuzko, sledoval jsem to pilne v realu, cetl na nekolikrat a opakovane..:)
    Prijde mi to naprosto neskutecne, snove.. jako Hollywood:)..
    Ses fakt neskutecne dobra, cesky tym uplne fantasticky!!
    Jsem rad, ze jsi zminila skvelou Samovu praci..:). Rada tymovych vysledku se rodi prave v takovych “malickostech”:) jako je plna obsazenost vsech disciplin, materialni zajisteni a podpora..
    Verim, ze do pristich let nebudete mit o sponzory nouzi!! Moc vam vsem fandim a tobe moc dik za hezky report.. Jako bych tam byl!
    MSF! 12:)

    Like

    1. Honzo, mě taky! ten víkend jsem byla, jako v jiné dimenzi. Nějak si to sedlo a cítím, že se zlepšuju a je to super palivo do budoucna. Bez Sama bychom to nedokázali, to bylo vidět už na startovce, jak silný tým jsme do Pyrenejí poslali. Škoda, že to ostatní nepojali stejně, mohlo to být ještě zajímavější. S Honzou jsme si říkali, že by se klidně mohlo pořádat mistrovství týmu Salomon proti Hoka a podobně :) Mě jen trochu zamrzelo, že jsem si při tom nekonečném seběhu představovala vítajícího Zdendu a spol. před cílovým obloukem, jednu chvíli jsem ho tam zahlédla, ale byla to jen halucinace :( příště si musím pospíšit a být ještě rychlejší, aby mi neodjeli, protože sdílená radost, to je ještě mnohem lepší ;)
      Sponzory máme super, budeme rádi, když nám do budoucna zachovají přízeň. V září se s Jendou chystáme do Pyrenejí znova – na etapák dvojic Pyrenees Stage Run, to bude zajímavý trénink a test psychické odolnosti :) Díky a měj se! Zu.

      Like

  2. Krásný popis a úžasný výkon! Jak tak koukám do výsledků, moc ses ve své předpovědi výsledného času nespletla :) Veliká gratulace k první desítce i kde skupinovému stříbru, to už je sakra něco! (Tak za rok indivindi bedna, jo?)

    Like

    1. Díík! Škoda té výškové nemoci nebo co ty bylo, ale globálně vzato myslím, že jsem to rozběhla celkem dobře. Indivindi bedna, hmmm, to by se mi moc líbilo, ale na to si budu muset vybrat jiný pouťák než MS :D A co bude za rok… no nevím jestli ještě budu běhat, tohle dobou ;) A jinak gratuluji k GGUT, bojovala si statečně! zu.

      Liked by 1 person

      1. To zní jako kryptické poselství do budoucna, které si matka s vykojeným mozkem vykládá jen jediným možným způsobem :-D ;-) Buď jak buď, jsi prostě skvělá!

        Like

  3. Zuzko, veliká gratulace, jsi opravdu dobrá a podala jsi fantastický výkon. Veliký respekt, navíc krásný zápisek, barvitý, skvělé fotky a vtipný. Moc se mi to líbí, jen tak dál. A tíha osudu národa ležící na tvých nulkách … ta mne dokonce hlasitě rozesmála, jsi brebta, tak bych tu velikost rozhodně nehodnotil :) Držím palce, moc ti fandím, ať se daří!
    Mm

    Like

  4. Zuzanko, ja te zeru! Jak ulevujici priznat to nahlas. :D Jsi takovy muj maly, velky vzor v CR. Tesim se na setkani!!

    Like

      1. Ahoj Zuzanko, tak se pomalu těším na ten krásný běh a setkání se a nerada bych to propásla.. kalendář se mi začíná plnit. Který termín si na to mám rezervovat? Už to máte naplánované? Díky za odpověď! ;-)

        Like

  5. Zuzko, mohla bych využít tvých zkušeností a nechat si poradit s výběrem čelovky? Mám takovou bludičku, co blbě drží a békání oveček černookých bačů už je nějak podezřele hlasitý aneb je na čase dát dohromady potřebný vybavení…

    Like

    1. Čau Jitko, upřímně, na rada s čelovkou sis nevybrala toho pravého. Už dlouho jsem neběžela nic v noci a asi ani nepoběžím, ji vlastně nepotřebuju :) Na P100 jsem měla půjčenou Honzovu LedLenser a naposledy jsem si kupovala takovou dětskou na Madeiře (vystačila akorát na tu půlhodinu než začalo svítat). Každopádně, až budu nějakou profi vybírat, tak v Hanibalu. Zajdi tam, určitě nějakou super vyberete ;) Už si dělaáš kupičku na B7?

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s