Zlatá chuť tvarůžků – ultramaraton Borák

14.5.2016 – Borák Ultra – MČR v ultratrailu – 84km/1200m+

7:36:40 / 1. místo

Určitě si pamatujete, že nás v hodinách vlastivědy učili, že Haná je krajem velmi úrodným, velmi rovinatým a kde se mluví velmi zvláštním nářečím. Přiznám se, nikdy mě to sem netáhlo, ty nekonečné roviny ve mě vyvolávají stavy úzkosti. Minulý víkend se ovšem našel jeden důvod, proč jsem se rozhodla Olomoucký kraj navštívit.

Loni touto dobou jsem se s hodně roztřesenýma nohama proběhla na mistrovství světa v ultratrailu v Annecy. Moc se mi to všechno líbilo. Atmosféra oficiálního závodu s nabitým startovním polem, kde nebyl prostor pro turistiku. Letos se MS bude konat na podzim v Portugalsku a my jsme s Honzou zatoužili zažít to vše znovu. První krok bylo třeba zjistit, jak je to s nominací a co je potřeba pro účast udělat. Po drobné detektivní práci jsme se propracovali k nominačním kriteriím, která definuje ČAU (Česká asociace ultramaratonců). Honza si nominaci vyběhl umístěním v žebříčku SWS. Já jsem musela najít jiný způsob – například vyhrát Mistrovství ČR v ultratrailu. Tím byl pro rok 2016 zvolen Ultramaraton Borák – Běh o loštický tvarůžek.

Snažila jsem se tentokrát neponechat nic náhodě. Celý týden jsem měla práce nad hlavu, tak mi vynechané tréninky ani nechyběly, dokonce jsem se i hezky vyspala a k obědu si pro jednou dala těstoviny. Vytiskla si mapu a snažila se nastudovat trasu v obavách, že se jistojistě ztratím. Prostě jsem udělala zodpovědně vše, jako ostřílený závodník. Do role hlavního kustoda jsem angažovala Honzu, který si to skvěle nacvičil na P100.

A tak jsme se v pátek večer vypravili směrem do Loštic, po tvarůžcích vonícím městečku. Na Čerňáku jsme nabrali velezkušenou Martinu N., která zná všechny, kdo v českém ultratrailu něco znamenají a samozřejmě nás neváhala zasvětit. Něco po 22 hodině přijíždíme na místo činu. Navigace nás odesílá na konec vesnice, kde ztratí signál. “To je ale díra.” poznamená věcně Martina. Cíl cesty nacházíme podle hlaholu v místní rybárně. Zaregistrujeme se a pospícháme do peřin. Usínání doprovází hudební produkce “Vínečko bíle” v módu replay. Kolem 3hodiny ranní upadám konečně do kómatu. V 5:00 mě budí alarm (Honza). Přiznávám, nechtělo se mi, představa kroužení po té placce mě pranic nevzrušovala. Ale co, když už jsem tady, tak to prostě zkusím a uvidím…

Zaraženost před startem, s ITB, foto: MKSeitl

Na dvorku pod okny penzionu už se to hemží, ubytování je v centru dění a tak jdu na start rovnou z postele. Zdravíme ses Janou a Bubem s ITB, předstartovní fotky, trocha nervozity, klasika. Startovní pole je hodně skromné, necelých 50 kousků, z toho holek jsem napočítala 8. Takové mini mistrovství. Moje příprava krom studia trasy zahrnovala i důkladnou rešerši startovky. Terezka Gecová, loňská vítězka a mistryně ČR na 100km, dorazila taky a tak mám  v plánu se ji držet zuby nehty. 

Za výstřelu v 7:00, pod podmračeným nebem, v čele s Danem Orálkem, vybíháme do prvního okruhu. Trasa ultramaratonu měří celkem 84km, na které potřebujete 6 kol. Jedno měří tedy 14km s nezanedbatelným převýšení celých 200m, které bych na Hané nečekala.

strava kola
a tohle 6x dokolečka, moje Garminy220 vydržely celou dobu se mnou
STRAVA_tempo_prevysni
převýšení versus moje tempo ze strava.com

Trasa vedla loukou, pak příjemnou pěšinkou podél říčky Třebůvky, potom zase lesem mírně do kopečka. Lehounkým seběhem zpátky k říčce a pak dlouho po lesní široké cestě až k mini výstupu na Babí Skálu. Dramatických vertikálních 30m, kde si člověk mohl chvíli odpočinout chůzí. Stále jsme byli v lese a hezkým seběhem se dostali až na otočku a asfaltovou silnici, kde bylo občerstvením, to jsme za sebou měli 6km. Dva obsluhující pánové nás pak každé kolo vyslali dál do kopce. Ten byl ovšem tak mírný, že i já jsem jej dokázala běžet. Z lesa se vyběhlo na silnici mezi vesnicemi, kde foukal nepříjemný vítr. tenhle úsek byl nejhnusnější. Končil až na poli, na větrné hůrce v Pavlově. Poslední 4km dolů lesní cestou pak byly za odměnu a když se objevil rybník, věděla jsem, že jsem kolo přežila. Trasa těchto parametrů by mohla být klidně na západě Čech, na Vysočině, jihu Moravy, v Krčáku, vlastně kdekoliv u nás, jak  byla univerzální. Nebyla technicky náročná, ani s extra stoupáním. Jednalo se ovšem o běžecký a ne o turistický závod.

IMG-20160514-WA0002 copy
mamka koučuje: “Zuzko zpomal!” vzadu je vidět Bouzov

První 3km jsem se držela za Terkou a čekala, co se bude dít. Jak jsem celý týden pořádně neběhala, přišlo mi tempo kolem 4:50 nějaké nesvižné, tak jsem se osmělila a předběhla ji. Kilometry utíkaly, na hodinky ani tempo už jsem se pak nedívala. Začalo se oteplovat, tak jsem hned po prvním kole měnila Hanibalí merino triko za Kari tílko. Sluníčko svítilo, ale v lese bylo hezky příjemně a mě to bavilo. Prostě jsem si jen tak běžela a běžela a hrála hru “jak se asi bud cítit v dalším kole?”.

Borak_ od Honzy Suchomela
hezky bylo, foto: Honza Suchomel

Na konci 3. okruhu jsem koukla na hodinky, dobíhala jsem maraton za 3:30. Náskok na Terku byl kolem 20minut a zalil mě pocit takové nenápadné spokojenosti. Pak jsem si ale vzpomněla na trenéra a jeho práci: Trénink na dlouhé běhy v horách. Podle ní je takový čas stále těžká turistika. Vím,, že je potřeba makat, protože je pořád se kam posouvat a tady se to krásně ukázalo. V dalších dvou kolech mi pak samozřejmě došlo, ale nebylo to tak strašné, jak jsem se obávala a první místo a s ním tu nominaci jsem si vzít nenechala. Za 7hodin 36minut jsem se mohla zastavit.

cíl
cíl

Nápad s takovým formátem závodu se mi moc líbil, bylo zajímavé pozorovat a porovnávat jednotlivá kola a stejná místa prožívat pokaždé jinak. Zázemí po 14km a občerstvení na 6km bohatě stačí na to, aby se dalo běžet úplně na lehko. Prostoru stratu / cíle / zázemí  je ideální pro fanoušky (mami díky, že jsi dorazila!). Ten den se běžel ještě závod na 14km a maraton, oba v protisměru trasy ultramaratonců. To bylo parádní, od půlky závodu jsme se neustále s někým míjeli a osamělé ultra tak dostalo společenštější rozměr.

DSC_0698_foto_MK Seitl
Terka a Dan Orálek, který suverénně vyhrál

Loštice se nakonec ukázaly nebýt takovou dírou. Sobotní odpoledne to na náměstí vypadalo skoro jako někde ve Španělsku. Tvarůžková zmrzlina se servírovala po kilech a vůbec tam bylo moc příjemně, že jsem posunuli odjezd až na 19:00 večerní. Přijde mi trochu škoda, že v době, kdy na B7 přijde 2500 lidí se na startu nesešlo víc běžců, kteří holdují běhům na vzdálenosti delší než maraton. Nejen, že by si poměřili síly, ale vítěz by se mohl podívat na zmiňované MS v ultratrailu, což je, alespoň pro mě, velká výzva.

tvargle
a tohle jsem vyhrála – my jim doma říkáme tvargle :) byly výtečné

Za závod jsem snědla 5 gelů, 6 solných tablet, vypila 1litr ionťáku, 1l coly a 1litr vody.

Běžela jsem v silničních Inov-8 Roadclaw 275, které jsou na tento typ terénu ideální.

Na sobě jsem měla tílko Karitraa, kraťasy Tracksmith a kompresní podkolenky od Sporticus.cz.

Za celodenní podporu děkuji Jendovi, mamce a Honzovi Havlíčkovi za koučing.

výsledky zde

Advertisements

9 thoughts on “Zlatá chuť tvarůžků – ultramaraton Borák

  1. Tohle miluju!!
    Ovsem, zase myslenka se podivat na neco takhle komorniho me laka.. Jestli se do pristiho roku nerozpadnu na soucastky.. tak vas prijdu podporit a podeprit ze zadnich pozic!:)
    Hezky motivacni zapisek.. Vsak oni mi to Petr s Janou jeste jednou vsechno vypodobni..
    Drzim palce na mistrovstvi! 12:)

    Like

    1. Honzo, děkuju! Tvarůžek rozhodně doporučuju. Minimálně tu jejich zmrzlinu by měl fakt ochutnat každý ;) S tím rozpadáním to mám podobně, jestli do podzimu vydržím v celku, budu se v tom Portugalsku snažit odlepit od zadních pozic. To bude asi trochu jiná liga :) ovšem na trénink ještě času dost.. tak ať to běhá a píše a vůbec se měj hezky!

      Like

  2. Velká gratulace k zlaté! (Konečně ti doma dají pokoj, co?) A samozřejmě ke kvalifikaci :-) Jen ta douška o B7 mi přijde trochu mimo – to jsou přeci dva naprosto nesrovnatelný závody – něco jako porovnávat Perun s PIMem, maraton jako maraton, ne? Převýšení je jiný, trasa je jiná, jedno se běží u druhého se očekává, že minimálně místy půjdeš a spousta lidí odjde na B7 valnou část, ne-li celou (proto je tam taky limit 30 hodin). Ono se do těhle masových, velkých akcí snadno strefuje, ale příště by možná stálo za to vybrat jiný terč, aby ona hlavní myšlenka (kterou naprosto chápu a souhlasím s tebou) nevyzněla do prázdna.

    Like

    1. Ahoj Jitko, to mě mrzí, že to vyznělo divně. Nemám nic proti B7, chraň bůh, vždyť tam sem začala s ultra. Nešlo mi o srovnání těch dvou tras, šlo mi jen o to, kolik lidí se jich účastní. Ona sama ta kvalifikace je trochu mimo, protože MS v Portugalsku se svým profilem a náročností blíží akci typu B7 mnohem víc než Borák. To byl trail, celý běžecký MS bude spíš skyrunning – místy chodecký (85km/5000m+) :) Dalším kvalifikačním závodem je pak L4L, což je podle mě logičtější. Kdybych toho vždycky v září neměla tolik, tak B7 jdu, ta trasa je totiž geniální a mám to skoro doma :)

      Liked by 1 person

      1. Ono je jasný, že běžet šest koleček u Olomouce, to už je pro fajnšmekry :-). S tou masovou účastí na některých akcích kvalitativně srovnatelných (nebo dokonce horších) než jsou jiný, by to bylo na samostatný článek (nechceš si něco takový napsat?) – třeba přeplněnost UTMB vs. jiný velký ultra, kde se sejde pár set lidí maximálně a přitom to (aspoň podle fotek a videí) bývají mnohdy i hezčí podniky. U nás je ikonou masovýho ultra ta B7, která má asi největší publicitu a někdy o ní slyšela i spousta těch, co nikdy neběhali, nedej bože aby je napadlo někde po nocích přelejzat kopce. Je to taková dlouhá verze RunCzech, kdy se opravdu najde dost takových, kteří ani netuší, že ty desítky se běhají i jinde a jinde, než jen v rámci tohohle seriálu.

        Like

      2. To máš naprostou pravdu, že i na kvalitativně a špatně organizátorsky zvládnutý závod ti přijde víc lidí než na Mistrovství ČR. Ale chápu, že tohle prostě tolik netáhne jako akce, které víc než o běhu jsou o množství lajku na facebooku…já to neodsuzuju, protože to taky dělám :) jojo, o tom článku už dlouho přemýšlím, otázka je, jak to napsat :) Z tohoto popudu jsme vlastně vloni s Honzou zakládali Trailove – trochu ty menší, ale kvalitní závody, které dělají lidi s “láskou” zpropagovat. Až doděláme byt, tak se tomu zas začneme trochu víc věnovat :) ale víš, co hlavně, že se lidi hýbou a nesedí u bedny ;)

        Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s