Zimní běžkařský double

Můžeme si stěžovat, že u nás nemáme moře, že nemáme vysoké hory se strmými štíty. Někdy zase  zatoužíme po domku na pláži v Karibiku nebo na alpské stráni. Co nám ale všichni mohou závidět jsou 4 roční období. To stačí k tomu, aby třeba i to zdánlivě sebenudnější místo vypadalo pokaždé jinak. Zima je fajn a zima na horách je skvělá. A když nejste na horách, vždycky se můžete se těšit na jaro, na léto, na teplo. Problém je, že poslední roky na sebe ta pravá zima nechává trochu déle čekat.

IMG_20160117_132558

Už docela dlouho kvůli bolavému koleni nemůžu běhat a tak jako správný závislák vymýšlím sportovní alternativy. Celý týden hypnotizujeme teploměr a sledujeme předpovědi. Teploty i sníh začaly padat a tak jsme v pátek večer ukázkově zalehli už v devět, abychom stejně zvonění budíku v 6:15 zaspali.

Bez snídaně jsme vyrazili směrem na sever. Do mekky bežeckého lyžování posledních let, pražské periferii pro sportulačné nadšence, do Bedřichova. Tenhle nápad měla nejen celá Praha, ale i všechny její aglomerace. Máme štěstí nebo se jen tváříme dostatečně smutně a tak v 8:55 obsazujeme poslední místo a za lidovou cenu parkujeme hned při nástupu do stopy.

Naše natěšenost nezná mezí, hupsneme do prkýnek a už si to fičíme z Maliníku směrem na Novou Louku. Tenhle úsek neznám a tak to přirozeně přepálím, na kopci mám co dělat, abych se vůbec udržela na nohou. Honza je na tom pobobně. Bílá je proti jeho obličeji zářivá barva. Chvíli se tam potácíme a snažíme se vzpamatovat abychom mohli pokračovat dál a vyhnout se davům.

IMG_20160119_133729
jede tak rychle, že to foťák nestíhá zachytit :o

Slabost za chvíli pomine, nohy si vzpomenou na rytmus, ruce spolupracují, lidí ubývá, metry naskakují. Je to sice do kopce, ale krása. Jsme v horách, mrazivý vzduch jen trochu lechtá na tvářích. Za chvíli jsme na Knajpě, nejvyšším bodu naší vyjížďky. Tradičně  je tady plno, proto nezastavujeme a fičíme dál na Jizerku. Po Kasárenské je to zadarmo, piluju jedna jedna a daří se mi pohyby vybalancovat, tak že to možná i připomíná styl.

Nebe se střídavě zatahuje, párkrát dokonce i lehce ucítím slunce, které se schovává za mraky. To nic nemění na faktu, že teploty jsou pod bodem mrazu. Prsty na nohou v elitních šlupičkách o sobě dávají vědět, tedy spíš nedávají. Ruce na tom nejsou o moc líp. Na to platí jediný lék – zrychlit. Trať ve směru na Jizerku rolbu neviděla, tak si backcountry stylem razíme cestu a hned je tepleji. Těsně před Jizerkou to otáčíme, Honza hraje naštvaného, že by jako ještě jel dál, ale moc mu to nejde. Fialové rty mluví za vše, otáčíme se. Peter a Marit taky nedávají z čisté vody 50 každý den.  

IMG_20160119_135132
pocukrováno

Silou vůle a za podpory snad tuny datlí jsme to dobojovali zpátky na Knajpu. Zpátky přes Krásnou Máří je to vždy  za odměnu. Vlastně pořád z kopce a člověk se může konečně kochat, jen kdyby mu nebyla zima a nebolely svaly, a to příjemné lechtání v obličeji se nezměnilo na palčivou bolest. Pořád je tu ale krásně.

S vypětím posledních sil se dokloužeme zpátky k autu. Je kousek po poledni. Zmrzlýma rukama nemůžu zout boty, puchýř na palci mi nepomáhá. Uplynuly 4 hodiny, za které jsem viděla, projela a prožila 50km z krásných Jizerek. Nejlepší sobota. A aby byl víkend kompletní, to samé jsme si zopakovali i v neděli. Proběhla jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že síly ubylo, bolesti přibylo. Tak příště zase.  

DEN 1 – sobota 

DEN 2 – neděle

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s