Ryzí pražské ultra

4.12.2015 – 22. Pražská stovka – 130km/5350m+

17:46:34 – 1.místo (10.celkově)

Letos tomu je pár (dost) let, kdy jsem poprvé vyjeveně vystoupila na hlavním nádraží v Praze. Jak šel čas poznávala jsem její různé části, společensky žila dlouho v  Dejvicích, chvíli na Smíchově, pak Vršovice a Vinohrady. Místo umění jsem čím dál tím více začala propadat sportu a preference blízkosti lesa mě zavála na periferii. Doma kroutili hlavami, jak a kde jako v té Praze běhám? No ale, však to znáte, kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Zpravidla totiž člověk neobíhá Pražský hrad, těch míst kam vyběhnout, je hlavně kolem Prahy nepočítaně.

Pamatuji si, jaké emoce ve mě zanechal snad můj vůbec první první report z ultra závodu. Byl od Kláry a popisovala v něm strastiplnou pouť do Prahy. Na trase dlouhé přes 100km, v zimě, mrazu, strašné martyrium. V ten moment jsem věděla, že tohle jednou musím zkusit taky. Mezitím jsem zhltla další útrpné reporty o bahně, nekonečné tmě, halucinacích, bloudění, brodění, ale taky euforii a neopakovatelných zážitcích. Další rok to kvůli kotníku nevyšlo, ten další jsem zase byla k smrti unavená a bolelo mě koleno. Ale stejně jsem se zúčastnila, alespoň v roli dobrovolníka jsem měla možnost poznat legendu českého ultra . Pražskou 100 z druhé strany. Nadchlo mě to a chtěla jsem ji jednou běžet o to víc.  

A letos přišel ten čas. Na některé věci se prostě vyplatí počkat. Nic mě nebolelo, energie jsem měla tak akorát a ještě ke všemu se Honza nabídnul, že se o mě při závodu  postará. To nešlo odmítnout. Jak se blížil den startu moje odhodlání běžet víc než 130km bralo za své. Poslední ultra nad 100km jsem běžela vloni v září. Za tu dobu jsem samozřejmě stačila zapomenout, jaké to je, jestli to vůbec jsem schopna zvládnout? Užuž jsem se chtěla přihlásit na kratší, denní trasu o délce 70km, ale Olafova slova o tom, že 70km je pro děcka mě vyhecovala držet se hesla “když už tak už” a zaškrtla jsem 130km. Navíc byla startovka nabita jmény těžkého kalibru a docela mě lákala si to s holkama rozdat jako chlap s chlapem.   

P100_noc
P100 v noci, foto: Jiří Januška

P100 je legendární akce, ale není to kratochvíle pro každého, i tak se v pátek o půlnoci na startu třáslo víc než 250 odvážlivců. Ti rozumnější ještě spali a na start v Berouně se postavili až ráno.

start
Start v Berouně, foto: Jiří Januška

Bez zvuků Vangelise, vlastně bez jakýchkoliv hudebních či jiných projevů jsme najednou vyběhli. Do nezvykle teplé prosincové noci. Na sobě mám jen merino triko, je vážně extrémní teplo. Na rozehřátí nás vítá první a asi největší kopec v okolí Děd (492m) s kamennou rozhlednou. V půlce stoupání skáču do křoví a kolem mě se prožene had čelovek. Za chvíli ho zase předháním a pod kopcem předbíhám Peťu. Celkem mě překvapilo, že je přede mnou, když ještě donedávna chodila hlavně “na pohodu”. Pro mě jasný signál, že se vleču a měla bych zrychlit.

Noc uběhla, jak před odevzdávkou projektu. Střídavě jsem běžela sama nebo se k někomu připojila. Vlastně jsem běžela skoro všechno, překvapilo mě, že nenarážím do obávaných krpálu a nelítám střemhlav do roklí. Chvílemi je mi takové vedro, že přemýšlím, jestli si svlíknout i z toho trika s dlouhým rukávem. Směju se své opatrnosti, když jsem pár dní před startem na poslední chvíli sháněla nepromokavé kalhoty.

Nad ránem jsem znova na Dědu, obíhám rozhlednu, vytáčím Honzu, když ho rozespalého tahám z vyhřátého spacáku a sbíhám do depa do Berouna. První půlka – 60km – za mnou.  

P100_rano
Svítání, foto: Jiří Januška

Zatím to jde jako po másle, šetřit se v noci, co nejvíc toho uběhnout a pak to napálit. Těším se na snídani, na kafe. Hanka Krajníková to v Berouně balí, Magda Šoubová už usrkává čaj v civilu a čeká na ségru. To by šlo, jsem první, celkem neskromně se zaraduji. Stojím, kecám, jím a čekám na kafe, v depu se zdržím snad 15minut a krásně si usínám na vavřínech. Naštěstí mám vedle sebe Honzu, který už mě láskyplně vystrkuje ven, ať koukám makat dál. Jen co vyběhnu míjím Katku Šoubovou, ta se na rozdíl od požitkářky na kafe nestavuje a je mi hned v patách. Nasazuji Adele do sluchátek, beru nohy na ramena a naplno závodím.

Potřetí na Děd. Začíná svítat a je to krása. Tělo, nohy i hlava zapomněly, že v noci běžely, živá voda mě nese dál. Předbíhám nekonečný vláček pochodníků na denní trase. Na občerstvení na 85km v místní hospodě potkávám kluky – Lukáše Hůlku a Lukáše Pilaře a Vaška Kapučínka, který si užívá dětských 70km.

P100_moje rano
Moje svítání

Hodinu a půl před polednem, za svitu slunečních paprsků vybíháme na poslední, nejtěžší maraton. Nohy bolí, už se mi je nechce zvedat a asfaltová cesta dvakrát ke skotačení neláká, nejsem sama, kluci se taky do běhu dvakrát nehrnou. Společnými silami se dotáhneme na kontrolu pod Karlštejnem (95,5km). Je nádherný den, ale na nás padá největší krize, jsme tak zblbí, že v Karlíku scházíme z trasy. Tedy supíme do kopce, místo abychom pokračovali rovně. Honza se motá kolem na bicyklu a zespoda na nás řve, ať se koukáme vrátit. Sice jen pár minut, ale naštve to.

sv_jan
Sv. Jan pod skalou, foto: Jiří Januška

Se skřípěním zubů zdoláváme jednu z olafových záludností – místo klasicky po modré doprava po silnici, se drápeme do krpálu naproti (po bývalé turistické značce?) . Nahoře spolknu nadávku, traverz nad vesnicí je za odměnu, překrásný lesem se dostáváme zpátky Černošic (113km). Kontroluji náskok, nemění se, pořád kolem 20minut na druhou Katku. Vdechnu rohlík, protože čokoláda a gely už mi lezou i ušima a jiné jídlo tam není. Loučím se s Lukášem Pilařem, který bere za vděk místním nádražím a jede raději dělat čerta. Vašek si vychutnává polívku, Lukáš H. se na ni směje taky, já už chci být v Modřanech, tak je opouštím a běžím dál.

P100_Radotin
s Lukym valíme bomby v Radotíně, fotil Peťo C.

Udělám jen pár kroků a slyší důvěrné klepání Hůlky o asfalt. “Samotnému se mi nechce, doběhneme to spolu” a tak se taky stalo. S Lukášem nám těch závěrečných 17km trvalo 2,5hodiny. Ale nám přišlo, že pádíme. Připisuji to rapidnímu úbytku mozkových buněk. Do kopců jsme se vyšvihli, rovinky přeletěli, seběhy smlsli . Na mostu Inteligence nás naposledy čeká Honza. Hlásí aktuální stav, že kousek před námi je jedna potencionální oběť. Za námi by aspoň podle online stavu na netu, nikdo být neměl. Otáčíme se a v kopci pod kostelíkem vidíme čelovky. “To jsou oni, Suchomel a spol. jsou nám v patách! Zuzo, zhasni čelovku, zdrháme” velí Lukáš, s vidinou top10. Někde na smetišti v lesíku v Kamýku, Hodkovičkách nebo Modřanech předběhneme ani netušíme, že jsme Lukáše Masláka předběhli. Poslední metry jsou za odměnu.

P100_s radkem
S Vítězem Radkem Brunnerem, hájíme barvy SK Babice!!

Po páté hodině si třeseme rukou Olafem. Dali jsme to pod 18 hodin, Luky nakonec opravdu v top10 a já první v ženách. Byla to jízda. Konečně se mi podařilo něco vyhrát a neudělat ostudu naší ultra repre sekci. Zvěsti o hororové trase a velké obtížnosti se díky ideálnímu počasí nenaplnily.  Jasně 130km s převýšením 5300m+ dá zabrat, ale i pro ty pomalejší a méně zkušené rozhodně stojí za pokus. Poznat Prahu jinak. A já jsem ráda, že už to běžet nemusím a příště můžu zase nalívat ten čaj :) 

Velký dík patří Honzovi, jehož obětavost toho dne neznala mezí. Botky Inov-8 Race Ultra 270 mě donesly do cíle bez jediného šrámu. Hanibal triko v noci zahřálo, přes den chladilo. A šátek s logem Czech Skyrunning Team mě hnal dopředu za vítězstvím.

P100_trofej

Jak se mi běželo jsem bezprostředně po doběhu prozradila Metru a později i SvetuBehu.  

celkové výsledky

Advertisements

6 thoughts on “Ryzí pražské ultra

  1. Moc hezké počtení, Zuzko!:) Momentálně se nacházím v té fázi, kterou popisuješ: stovka mě děsně láká, ráda čtu reporty z podobných závodů od jiných lidí, ale na druhé misce vah stojí moje lenost a taky trochu strach, běžet sama v noci.
    Pevně doufám, že to jednou překonám…třeba už za necelý měsíc na Brtnických ledopádech, ty mě fakt lákají.:))

    Like

    1. Ahoj Verčo, Brtníky jsou první ultra, které jsem běžela. Můžu jen doporučit, je to nádherná trasa a rozhodně se na ní nebudeš nudit :) Z noci strach neměj, pokud budeš mít čelovku a náhradní baterky, budeš sledovat cestu, nemůže se nic stát, navíc se vždycky se najde někdo, ke komu se můžeš přidat ;) Budu držet palce, ať Ti první stovka vyjde podle představ. Zuzka

      Like

    2. Brtníky byly taky moje první ultra, který jsem běžel (před tím (a ani potom) jsem neběžel nic s pevně stanovenou délkou – např. (půl-)maratón). Trasa je nádherná, každý rok jiná, v NP vede po značkách, mimo něj si to Olaf obvykle vynahradí :). Já jsem se většinu trasy pohyboval sám, v první půlce jsem se celkem dost vlekl a šetřil síly (netušil jsem co mohu od stovky očekávat) v druhé půlce jsem to pořádně rozeběhl. Moje strategie byla pohybovat se mezi občerstvovačkami svižně a na občerstovačkách v hospodách strávit klidně více času, pořádně se najíst a odpočinout si. Na výsledný čas jsem vůbec nešel, ale ve výsledku to byla zatím stovka, která se mi zatím nejvíce povedla. U ostatních stovek pravidelně přepálím začátek a ke konci se pak už jen vleču :).

      Like

  2. Přijely jsme kvůli tobě pozdě do školky! Jsem se začetla… :-D Krásný report o úžasném výkonu. Držela jsem palce online, jsi frajerka největší! Tak teď by to chtělo zopakovat třeba na Kimě, abys holkám ze Salomonu ukázala, jak se na lopatu sedá, co ty na to? Fanoušci ti věří! ;-) (ovšem tomu říkám Support s velkým S, spát někde ve spacáku u trati, u nás je vrchol, když mě muž se skřípěním zubů (občas) odveze domů… I když možná kdybych vyhrávala… :-D)

    Like

    1. jej, tak to mě mrzí ten pozdní příchod – teda vlastně těší :) Za držení palců děkuji, fakt to pomáhá. Holky ze Salomonu se teď určitě unavujou tréninkem, já hezky odpočívám, léčím koleno a zásobuju tělo živinami :) No nemysli si, on ten support a trati nebyl vůbec zadarmo, skřípění zubů znám taky :) a hádej kdo se o koho staral den poté? Podporovat vyčerpává… ale slíbila jsem, že když poběží příští rok, tak si to vyměníme :)

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s