Psotkův memoriál podruhé

17.10.2015  XXXI. ročník Memoriál Josefa Psotku

I. etapa 12,6km |740m+ | 1:33:08, II. etapa 4,5km | 350m+ | 0:35:47

Na podzim jsem se těšila, poslední roky je to moje nejoblíbenější roční období, protože je . Ideální na běhání. Venku už je dost ošklivo a hodně lidí to zabalí při pohledu z okna a jindy přeplněné stezky ve velkoměstě se najednou vylidní. A nejen ve velkoměstě, platí to i o horách. Mě se většinou taky nechce a stojí to nějaké přemlouvání, ale ten pocit, když doběhnete, ten za to stojí.

V termínovce jsem měla původně Limone, okolnosti (časová tíseň, zvrtnutý kotník, Jendovy holeně) nakonec rozhodly, že místo do Itálie se podíváme k sousedům, do Tater. Zabalili jsme si obřadně babickou kupičku, přemluvili kamarády Kristu s Vaškem a vydali se okusit něco ze skyrunningu po tatransku.

odznak

Z Prahy do Tater je to dálka, zvlášť, když má noční RegioJet 120 minut zpoždění. I tak jsme si úderem 8 hodiny ranní rovnali záda před hotelem Sasanka. Páteční den jsme strávili hledáním vhodného spoje na Štrbské pleso. To nám zabralo tolik času, že jsme nakonec dojeli jen do sousedního Smokovce a v protisměru si prošli trasu sobotního závodu zpět do Lomnice.

Letošní ročník sliboval hodně změn. Start byl ze Sliezského domu přesunut do Lomnice a zázemí bylo hned vedle v Sasance, což bylo naprosto luxusní. Z pokoje na start – 30 sekund. Další změnou bylo otevření závodu široké veřejnosti, start v hlavní kategorii nebyl podmíněn členstvím v Jamesu jako dříve a tak jsme i my “amatéři” mohli startovat. Na výběr byly dvě trasy – Basic (19km/880m+) a Extrem (36km/2080m+). Vloni jsem běžela v pseudokategorii Horských běžců, letos byla kategorie jen jedna, a to podle mládí.

puvodni
původní trasa

Na registraci dostáváme startovní číslo a čip (takový ten orienťácký, na prst) a dozvídáme se, jak nakonec bude vypadat trasa. Kvůli sněhu a nebezpečným podmínkám na hřebeni se organizátoři rozhodli změnit trasu a neposlat nás do pekel sedel.

mapa nahradni trate
náhradní trasa

Zkrácená trasa Extrem obsahovala dvě časovky. Basic se běžel durch (Lomnice – Hrebienok – Smokovec – Hrebienok – Lomnice) a možná tak byl obtížnější nebo spíše zajímavější, protože se závodilo i v sebězích. My jsme se všichni původně nahlásili na Extrem a už to nechtěli měnit. Čekala nás první časovka – 13km výběh ke Sliezskému domu, pak seběh do Smokovce a druhá časovka 5km ze Smokovce (Jakúbkova lúka) po modré na Hrebienok, celkem cca 1600m+.

posadka2
SK Babice na startu

Psotkův memoriál je závod tradiční, tomu odpovídal i věkový průměr. Díky tomu jsme se my, zralí třicátnící, řadili k těm mladším, alespoň na večeři. Ráno na startu se to s nově příchozími zprůměrovalo. Celkem se nás i přes ne moc krásné počasí (mrholení, šedá deka, 12°C) sešlo asi 150. “Jéé, vy jste taky z Babic” přistupuje k nám pán a že on je taky Babický. Jenže z Moravy. Moje první sžívání s novým dresem.

Po krátké pietní vzpomínce na horolezce Josefa Psotku a další oběti Everestu jsme vyrazili. 

2015pso3_jhudac
předstartovní, foto: jhudac

Psotkův memoriál je zařazen do Karpatského poháru běhů do vrchu a tak mě nemohlo rozházet, že se běží… do kopce. Pořád. Tempo pěkně zostra. Po modré směr Hrebienok, kolem Vodopádů Studeného potoka až k Rainerově chatě. Kousek po pěší dálnici pro návštěvníky z města je to pak i z kopce.

Závod byl opravdu dobře zabezpečen, na každé odbočce stál organizátor a ukazoval cestu. Usměvavý chlapík v oranžové vestě mě povzbuzuje slovy. “Pojď, Babice!” Sakra, Babice?? To vypadám fakt asi děsně. Až po několika minutách mi při pohledu na dres dochází, jak to pán myslel. Ahaa, druhé babické seznamování. 

IMG-20151017-WA0002
“pojď Babice!”

Až na Hrebienku se mi trochu podařilo rozběhnout. Tedy, běh to sice nebyl, ale minimálně jsem z toho pohybu měla radost a hodně mě to bavilo. Nejvíc poslední 2 kilometry po magistrále. Škoda, že nebylo nic vidět a do obřího hotelu málem narazila. Nahoře mě čekal Honzík, který mi pak slovy klestil cestu dolů do Smokovce. Druhou časovku jsem měla v plánu napálit – na první holku (Zuzana Dudášová) jsem ztrácela minutu. No snažila jsem se co to šlo, ale nakonec byla o dost rychlejší a svůj náskok ještě o dvě minuty navýšila.

Seběh zpátky do Lomnice jsme pak prokecali s Matúšem. A pak se všichni sešli v cíli. Kristy doběhla jen chvíli za námi a nedlouho za ní i Vašek. Kristě ožily vzpomínky na Kimu a mile nám vynadala, že už se od nás na žádný závod nalákat nenechá. Vašek se usmíval a v hospodě pod sjezdovkou si objednal další kapučínko.

posadka
v cíli s tatranskou šelmou Matúšem

Po vyhlášení výsledků následovala společenská část. O tom, že se vyvedla, svědčí fakt, že hluboko před půlnocí došel TatraTea. Následujícího rána v 8:00 jsme na Matúše a jeho kumpány čekali marně. Na Skalnaté pleso jsme i přesto vyrazili a skrz mraky pocítili blízkost slunce. Rozhodli jsme se zkusit štěstí a vydrápat se za ním. Deadline pro sestup jsme stanovili na 11:55, v 11:58 jsme se v 2 400 m.n.m. dotkli slunce a byli odměněni hřejivou sluneční lázní.  

IMG_20151018_113315
tušíme, že je nad námi, blízko…
IMG_20151018_120837
a o kousek výš, ejhle, slunce!! z příručky základů fotografie: když vysoko, tak bez noh :)

A jak jsme reprezentovali?

Ultra Kristy dostala za čtvrté místo taky výslužku, babický zajíc Jan Bartas se snažil, přemohl rýmičku a docupital na 17. místě a já byla zase druhá. :)

zuzka druha

info a výsledky

reportáž na vetroplachmagazin

Advertisements

One thought on “Psotkův memoriál podruhé

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s