JUT – Jemně Utrápeně – Trailově

18.7.2015 68 km, +2650m, 8:11:32, 2.místo (11. celkově )

DSC08062
magistrála, v létě…, foto: Linda Egemová
Rady, tipy, ponaučení:
  • před odjezdem na závod si důkladně zkontrolujte, zda máte vše, zejména povinnou výbavu, je-li předepsaná, mobilní telefon je dobré mít vždy a u sebe
  • (ultra) běh a VEDRO:
  • pití: mě se osvědčilo jednoduchá zásada: pít po malých doušcích a jen občas! když se napijete hodně, neuleví se vám, naopak, tělo se jen začne víc potit a to generuje větší žízeň. Stačí pravidelně, sem tam, ucucnout z lahve. Jak říká Zdeněk Kříž: Jen svlažit jazýček. Neznamená to ale, vzít si málo tekutin. Mezi občerstvením se může stát cokoliv a nikdy nevíte, jak dlouho zůstanete bez vody.
  • křeče: používám solné tablety, ve velkém vedru beru 1 každou hodinu a pokud přijde náznak křeče, hned si vezmu další. Používám tablety od firmy 226er.
  • jídlo: nepřecpávat se! a nejíst nic, co vysušuje. Naopak, snažit se do sebe dostat ovoce – melouny, banány, jablka. A něco s obsahem soli, klidně polívku.
Proč se vydat na JUT:
  • lehká trať – pro začátečníky vhodná na osahání ultra trailu, pro zkušené potom možnost si závod opravdu zaběhnout
  • přátelská atmosféra, v době masových akcí typu B7 komornější závod pro max. 300 běžců
  • luxusní občerstvení a dobrovolníci na trase, kteří se o vás postarají jako o vlastní
  • finisherská mikina a originální finisherské medaile vyrobené přímo pořadatelem
  • trasa, která vás zavede do málo známých koutů Jizerských hor, protáhne po magistrále i přes tajuplná lesní zákoutí

Kdo by se vydávat neměl:

  • kdo nemá rád vedro – v létě prostě bývá teplo.
  • kdo nemá rád Bezďu :)

Na sobě jsem měla:

  • boty: Inov-8 race Ultra 270
  • batoh: Salomon S-lab adv skin hydro 5 set
  • tílko: Karitraa Svala Singlet
  • elasťáky: HaM

A takhle to probíhalo…

Existují různé druhy závislostí. Trpím hned několika, jen se je tady stydím všechny vyjmenovat. Tento blog je věnován jedné z nich a vedle běhání  je to pak i závodění.  Pracovní zodpovědnost zvítězila nad možností zúčastnit se ME ve skyrunningu a tak jsem lačně začala vyhlížet nějakou závodní náhradu v termínu půlky července. Byla bych jela na NTS, která se mi vloni tak líbila. Pak jsem si vzpomněla na JUT, který je blízko, slyšela sem na něj jen samou chválu a zaujal mě svým povedeným vizuálem.

Vzdálenost i převýšení tak akorát 68km/+2650m, dost na to se přiměřeně zničit, ale ne zas úplně. No a když se Honza nabídnul, že by mi dělal řidiče, nosiče, trenéra, zásobovače, maséra a fotografa v jednom. Bylo nasnadě, že se 18.7. podívám do Jizerek.

profil_JUT2015

IMG_20150722_065038

Tyhle “hory” znám z perspektivy dvou vratkých prkýnek, ale v létě a běžet? Byla jsem velmi zvědavá, za jak dlouho se tahle štreka dá přeběhnout po svých. A to tak, že se večer připravuji. Na vytištěný profil píšu odhadované časy, rozpočítávám gely, solné tablety. Zodpovědnost a zkušenost, jeden by řekl. Jenže…

IMG_20150722_064934

V rámci úsporných opatření jsme z Prahy vyrazili až v sobotu ráno. Brzká vstávání velmi ráda nemám a ani tentokrát mě budíček před 4 ranní nezastihl v top formě. Můžu stokrát psát Ultratrail For Dummies a stahovat si aplikace “nezapomeň jak se jmenuješ”, ale  v tuto sobotu se opět potvrdilo, že vládnu všem lamám. Za Černým Mostem dostává můj pocit “sakra, něco jsem natuty zapomněla” reálné obrysy. Jasně, hodinky jsou v nabíječce. Půl roku s Garminama a vypěstovala jsem si další závislost. Naštěstí mám mobil, záznam mi chybět nebude.

Cesta probíhala podle plánu. Úderem šesté parkujeme na louce před Hájenkou a zdravíme se s loňským vítězem, nebesky správným Zdendou Křížem. Rychle na registraci, vyfasuju krásnou mapku, itinerář, rychle se pozdravit se známými i neznámými, oblíkat, čipovat. Prohrabovat tašku vzhůru nohama s pocitem “sakra, vím, že jsem ten mobil někam šikovně uklidila” a stejně ho nenajít. Naštěstí mi Honza ochotně, se slzami v očích, půjčuje své zbrusu nové Jabko. Můžu vyrazit.

IMG-20150718-WA0000
se Zdendou, na startu

Na sobě mám jen tílko a kraťasy, sluníčko ještě nevykouklo, ale já už se začínám potit. Za rok chci jet znova na Transvulcanii, tak co, tohle bude aspoň kvalitní příprava. Pod startovním obloukem s Honzou okukujeme spoluběžce, ukazuje mi Vojtu Krajíčka se slovy “Toho se rozhodně nedrž!!”

Start probíhá jaksi letmo, z první řady vyrážíme úprkem dolů z kopce do Josefova Dolu. Nemám ty hodinky, ale tuším, že tohle není pohodové  tempo, navíc před sebou pořád vidím oranžové Vojtovo triko! Koukla jsem do profilu, stoupání do sjezdovky mě tak nemůže rozhodit. A do sjezdovky se neběhá, teda aspoň já to nedokážu. Chvíle funění a už jsme nahoře.

po startu_Vilma Lipčejová
start, foto: Vilma Lipčejová

Tenhle úvodní prolog až k Mariánským schodům mě bavil asi ze všeho nejvíc. Sjezdovka, seběh po louce, pak kolmo dolů lesem úplně mimo cestu, příjemné schlazení při brodění Kamenice. Na nohou mám růžovky Inov-8 Race Ultra270. Krom toho, že jsou mega pohodlné, na nich oceňuju rychleschnoucí svršek. Za 5minut mám v botech jako v pokojíčku.

Běželo se mi lehce, energie na rozdávání, krásné výhledy, teplota tak akorát. Ani mi nevadil ten malý kufr těsně před brodem. Vedoucí skupinka si taky zaběhla a tak se startovní pole sešikovalo nanovo. Chvíli mám nadohled i první holku – Terezu, která běží neskutečně a její tempo není úplně to, co bych dokázala akceptovat. Pokorně se zařazuju na druhé místo.

První občerstvení na 15.km přijde vhod. Užuž si na hlavu chci nalít ledovou vodu, naštěstí mám i světlější chvilku a vzpomenu si na Iphone v kapse. Tahle sprcha by byla sakra drahá.

sebeh
lesní off trail, foto: Zdeněk Bezdíček

Vyrážím dál, dolů po kamenných schodech. Jó tohle mě baví, skoro jako tatranský chodník, kde jsme pobíhali před týdnem. A pak se cesta klikatí, stoupá, celkem to ubíhá, ani se nenaděju a jsem na Jizerce. Za necelé 3hodiny. Hm, skoro bych se i pochválila, jak mi to jde podle plánu. A opakuje se scénář z 15.km. Dobrovolníci se můžou přetrhnout, nabízejí všechno možné, beru klasiku – banán, meloun a běžím dál.

Z Jizerky na Knajpu jsem čekala peklo a přesně to jsem dostala. Naštěstí jsem se na to už od přihlášení psychicky připravovala. Panel střídá štěrk, vidím horizont, ale konec v nedohlednu. A slunko peče, stín existuje jen v mých představách. Jak já bych chtěla sníh a běžky a mráz a zimu. Zajímavé je, že kopce, co mi na běžkách přijdou strmé jsou teď skoro rovina! Sakra, to se musí běžet. Jediná změna rytmu s adventure vložkou skrz vysokou trávou nastává při výletu na Zelený vrch (966m). Jinak je těchto bezmála 13km ódou na panel. Už chápu proč se jí říká Kasárenská. Potkávám dva cyklisty, informují o aktuální pozici, prý jsem druhá holka a ztrácím něco kolem 10minut. Musím se dost ovládat, abych je neskopla a bicykl jim neodcizila.

jizerky v zime
najdi jeden rozdíl :)
panel neverending
o 6 měsíců později…. panel story

Na Knejpě jsem za další hodinu a čtvrt, plán splněn a pořád to jde. Láduju se melounem, banánem, zapíjím to Birellem a makám dál. Teď to má být jen z kopce. Vtipálkové, je to rovina, nekonečnáááá. Chcípnu teď, nebo až za chvíli? No nic, je načase zahrát si oblíbenou hru: napočítej do 50, nebo do 100 a pak až se můžeš napít, trochu zvolnit. Tímhle inteligenčně náročným cvičením se zabavím na dost dlouho, až k rychlostní prémii. Seběh je to výživný, ale hodně mě baví, po staré německé cestě lemované kamennými patníky, 3,5km do Ferdinandova.

Na tento zapadlý kout jsem se těšila. Čeká tu Honza s pečlivě vyrovnaným proviantem. Dokonce mi připravil i nové lahvičky s ionťákem. Kdybych chtěla nemusím skoro zastavovat. Pit stop připravený jak od Salomonu. Na stolečku se na mě směje spousta dobrot, bych je i ochutnala, ale radši se nechci moc zdržovat a vytuhnout. Pořád to jde podle plánu, na 44km jsem za 4:40. Navíc jsem prý pořád druhá a prý “vypadám dobře”, prý “je jen kousek přede mnou”. Jsou to sice pohádky, ale zatím jim věřím.

Trasérka Krista mě upozorňovala na úsek z Ferdinandova. Mělo to být lesem, do kopce a hezky trailove. A taky bylo. Podél hučícího potoka. Ve stínu, hezky pomalu stoupat nahoru. To by šlo. Předcházím pár kluků, kteří se ráchají v potoce. Mám taky choutky tam skočit, ale nee, to si nechám až do cíle. Mám nutkání zkusit dohonit Terezu, když prý je tak blízko. Vyloupnu se nahoru, na planinu, na saharu. Auaaaa, tady není ani mikrometr stínu.  Znova mě míjí kluci na kolech, informují mě ochotně o aktuální pozici a pěkně mě povzbuzujou. Nebýt jich, tak se tam ploužím ještě teď. Jiného bežce totiž nemám v dohledu, ani přede mnou, ani za mnou, nikdo, prázdno. Jasně, všichni se na to vybodli a radši šli k vodě, co to je taky za nápad se tady smažit ve vlastní šťávě? Tenhle úsek byl fakt na morálku. Chci to mít co nejrychleji za sebou, tak se nutím každou mozkovou buňkou k běhu.

IMG_1625

Konečně Bedřichov, podle mapy 56km, Strava hlásí už 59km. Čas 6:25 – plán už začíná maličko pokulhávat, stejně jako já.  Parkoviště, na něm stánek s občerstvením, stín, sprcha! Chci si tady sednout a umřít. Ochotný pán mi nabízí led!? Nevím, jak ho sem dostali, ale mají ho plný lavor, srkám si ho všude.

Honza se stihl přemístit z Ferdinandova. Hraje divadlo na téma hysterický trenér a jeho svěřenkyně: “Ona je druhá, zase bude druhá!!” :) Osazenstvo občerstvovačky to vyděšeně sleduje a nechápe. “Vždyť je druhá, to je skvělý… vypadá dobře…!” Odvětí: “Lepší mrtvej, než druhej!”

IMG_2946
dáš si kaviár nebo radši šampaňské?  foto: Blanka Francová

Jeho láskyplná tyranie mě vysílá to dobojovat. Umírat se mi dneska zrovna nechce a tak se ploužím.  Musím si tu vzdálenost nějak polidštit – posledních 12km. To nic není, jeden okruh v Kunraťáku. Jaká laická chyba…bolelo to mnohonásobně víc, než jsem si v tu chvíli představovala.

Trasa se zase zvedá, do sjezdovky, jak jinak něž na přímém slunci. Nějak mě přechází chuť závodit. Už se mi nechce ani jít. Nějak už tam dolezu. Před Janovem se mi začíná motat hlava a to tak moc, že sejdu z cesty. A to tak, že vlezu chatařům skoro až do obýváku. Předposlední kopec, z Janova do Hrabětic. Je to kousek, ale vleče se to neskutečně.

SONY DSC
poslední metry do cíle, z kopce, naštěstí….:)

Vyloupnu se na asfaltce pod vlekama a na obzoru vidím Honzu. Kousnu se a paroduju běh. ”Jde ti to hezky, už tam budeš, poslední kopec” Kéž by… Nahazuju úsměv, jakože jsem úplně v pohodě. A šlapu dál. Divný je, že mě skoro nebolí nohy, jen se už prostě nemůžu zmáčknout a rozběhnout to. Od Hanibalu jsem dostala nové triko, s podmínkou, že nosit jej můžu jen na bednu, tak sem se ještě chvíli snažila.

Poslední seběh je přesný opak panelového pekla na vrcholcích. Střemhlav dolů, přes borůvčí, off trailem, přes ledabyle poházené kmeny. Tohle vyžaduje maximální soustředění, ale je to velká zábava, navíc jsem v lese, ve stínu a dole je slyšet hučící říčka Kamenice. Tentokrát, už to nevydržím a jdu se trochu smočit. Tenhle úsek je krásny, jen je mi trochu líto, že si ho díky stavu pokročilé rozbitosti neužívám, jak by zasloužil.

Cedulka s nápisem 65km, už jen kousek. Na tomto závodě je zajímavé, že se končí “výběhem”. Je to samozřejmě velký eufemismus. Sjezdovka se sklonem na kterém sotva drží porost se běhá i za čerstva přinejmenším těžce. A finále je grandiózní, ani Olaf by se nestyděl. Trasa se stáčí do lesa, a zase přes borůvky, kmeny, kameny. Baví mě to, tohle si člověk zapamatuje.

lesní Grande Finale, foto: Linda Egemová

Nebylo to zadarmo, celkem dost vycucnutá probíhám za 8h11min cílem, druhá holka a 11. celkově. Tereza mi nadělila nakonec 25minut a doběhla celkově druhá! Úctyhodný výkon, na který  jsem v sobotu neměla.  Uf :)

1455931_10207066120990966_2323244253108176614_n
zase druhá :)

Po závodě se vypláznu na trávník, povídáme, pozorujeme, jíme a aspoň já si užívám odpočinku. Na bedně je to taky fajn, největší radost mám z trofeje a dřevěné medaile. Bezprostředně po závodě se na fb vyrojí spousta reakcí o tom, jak to byl těžký závod, jak to pořadatel přehnal s náročností, jak hazardoval se zdravím zúčastněných a jak to bylo špatně značené. Mě to nepřišlo, možná proto, že jsem vycvičena z Olafových akcí, kde se člověk musí spoléhat především sám na sebe. Dobrovolníci se starali, značení bylo víc než husté a měli jsme podrobný itinerář. Vedro udělalo své a spousta lidí to evidentně podcenila, ultra není 10km v parku a s jistými komplikacemi se prostě musí počítat, i v Jizerkách.

11703210_10207066115830837_657637761707691816_n
trofej

Pokud by si někdo chtěl zkusit ještě větší trail, i off trail, doporučuju některou z kratších variant akcí CS1000, například Jarním Šluknovskem, tam se dá spousta věcí perfektně nacvičit.

Advertisements

8 thoughts on “JUT – Jemně Utrápeně – Trailově

  1. Ahoj, pěkné čtení. Líbí se mi tvůj rozpis, šel jsem vlastně jak koukám podle něj až skoro na Knajpu, pak jsem ale vytuhl mnohem víc než ty, hlavně v kopcích jsem lezl jako šnek a výsledek byl skoro za 10. Tys to šla vážně profesorsky, gratuluju. První holka je fakt neskutečná, možná to ani sama nečekala.
    Tvůj kvíz je moc lehký: fotky se liší v tom, že na každé cesta směřuje trochu jinak – jednou víc doprava a podruhé doleva.
    Taky nevím, nač si lidi stěžují, bylo o mnoho lepší než vloni, kdy se šlo více asfaltu, letos fakt nádherná trať a i tam, kde byly panely, se dalo běžet středem mezi nimi po měkkém.
    Potrénovat orientaci a kratší i delší ultra mohou všichni už tento víkend na Týnišťských šlápotách, já to udělám :-)
    Tak ať ti to běhá!
    Láďa

    Like

    1. Ahoj! ten rozpis byl hooodně optimistický výhled, ale netřeba si dávat malé cíle :) Jsem byla sama překvapena, že se Ho držím. Na Knejpě jsem si dala Birell a pak to z kopce ještě celkem šlo. Krize mě zastihla před Bedřichovem a trvala vlastně až do cíle…:) Jen ostatní umřeli asi ještě víc než já :D
      Grattuluji, kvíz si vyhrál :) jak poznamenal můj šéf – vymlátila jsem si tím běháním mozek z hlavy, takže tento týden jedu jen v jednoduchých záležitostech…
      Zdeněk avizoval nějakou změnu trasy na příští rok, více trailovou, tak se máme na co těšit… Je fakt, že jsem od Olafa vycvičena a připravena na cokoliv, tak i proto mi JUT přišel jako “procházka” (nebýt toho vedra, délky, převýšení, kdyby to nebyl závod, atd.) ;)
      Kdybych nejela příští týden do Norska, jela bych na Týniště taky, určitě se tam sejde super parta…tak je všechny pozdravuj :)
      Zuzka

      Like

    1. Ahoj! jestli myslíš srovnaný jako “srovnaný” tak to jo.. vždycky se mi něco po*** :) No jo, pořád jsme se míjeli. ahaa a teď na to koukám, žes mě pěkně přejmenoval ?!! o) tak ať to běhá, Zuza

      Like

  2. Pekne jsi to bezela.. a o to vic jsi me potesila, s tim s vym zapominanim… Takze se budu tesit na dalsi dily ultra pro lamy, je videt, ze pripravu na clanek beres opravdu zodpovedne (vsechny cgyby je treba vyzkouset)..:)
    Zni to jako prijemny probehnuti, ovsem je mi jasny, ze to byl boj.. gratulace! Bedna je koneckoncu bedna a to se pocita! MSF! 12:)

    Like

    1. Ahoj Honzo! děkuju :) materiálu na UTD mám víc než dost… :) Jsem už nenapsala, že jsem ten mobil vlastně po doběhu v té tašce našla :) prostě dummy jak má být.
      Mě se to moc líbilo, JUT určitě doporučuju…. To vedro je potřeba potrénovat – příští rok si chci dát repete na Transvulcanii, to se bude hodit.
      měj se zodpobědně, Zuzka

      Like

  3. Zkušeně, zkušeně :-) My, co si na žádnou olafovinu (zatím) netroufáme, jsme z těch “krásných seběhů” borůvčím byli dost v pr**** a seběhem bych to nazvala možná na nějakým tripu :-D Každopádně když tě čtu, je mi víc než jasný, že se mám ještě hodně co učit ;-) A dobře tomu. Těším se na zprávy z Norska!

    Like

    1. :D označení seběh je vážně trochu přes čáru (i pro mě), ale byla to sranda… je fakt, že se mi za poslední rok trochu proměnily měřítka. Dokážu si představit, že pro lidi, co šli něco takového poprvé to bylo hodně HC, obzvlášť na konci… Snad je to neodradí a půjdou do toho znova. Nakonec si člověk zapamatuje stejně jen to hezké.
      Mě vyškolil Olaf na Brtnických ledopádech, kdy jsem absolutně netušila do čeho jdu. Po 100km nás táhnul prasečí stezkou, plazili jsme se ve tmě a sněhu pod smrčkama a sledovali bílé šipky, když paralelně vedle vedla úplně rovná, krásná asfaltka.. na tohle člověk nezapomíná :) Já sem padlá na hlavu a tohle se mi líbí: čím horší, tím lepší! Přeju hodně sil do tréninku, běhá ti to skvěle a obdivuju, jak to všechno zvládáš…

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s