Nízkotatranská stíhačka

20.7.204 |103km | +5 650m | 18:12:00 | 3. místo MIX

NTSka je závod (opravdový závod) dvojic, při kterém se přeběhne celý hřeben Nízkých Tater z Telgártu až do Donoval. Celkem 103km s převýšením kolem 5500m. Nějaké info jsme měla od  Peti, která si tuhle trasu proběhla vloni a soudě podle fotek to musela být paráda.

NTS_01_hreben2_Riso Pous

Je to tak dávno, že už si ani nepamatuju, kdy se mě jeden chlapec ze Slovenska zeptal, jestli bych s ním na tenhle závod nešla.

“Cože, já? Nemám natrénováno a navíc nemám ani jeden bod, abych se kvalifikovala..

“Nevadí, ja jich mám dost, nějaké Ti půjčim”

Tohle sice neklaplo, nicméně jsem si pár bodíků vyběhla na akcích CS1000. Slovo dalo slovo a my se mohli zaregistrovat.

Když se odsud posledně vrátil před měsícem  bratr, ťukal si na čelo, co sem to zas vymyslela. Vždyť oni šli skoro 3 dny, to co my chceme stihnout nejlíp za necelý den. Inu čas je drahý, musíme to stihnout, co nejrychleji.

Ještě po Lazové stovce jsme si s Peťom lebedili, jak nám to běhá, že na NTS to půjde samo. Jenže… to bylo před dvěma měsíci a od té doby jsme se oba stihli řádně zničit. Potkáváme se v Popradu a začneme si vzájemně trumfovat v tom, kdo je na tom hůř. Nakonec usoudíme, že nemá smysl brečet, nějak to přeběhneme a bude. Předstartovní přípravu nepodceňujeme, v místním restauračním zařízení dáváme velmi jedlou pizzu a poté míříme vzorně na předzávodní brífing. Ještě, že máme osobního asistenta Petera Cisare, který nejenom, že vše poctivě zapisuje, ale stíhá nás těma lejstrama i ovívat . Překvapuje mě informace, že pokud bychom chtěli, můžeme si na 5km! nechat odvézt drop bag s náhradními topánkami. Za Telgátrem poběžíme mokrou trávou a mohli bychom se možná chtít přezout – tomu říkám péče! Nakonec si vyslechneme velmi přesnou předpověď počasí, která slibuje “jasno až polojasno, s přibýváním oblačnosti a možnosti výskytu přeháněk i bouřek  – teplota 12°-16°C”, tak si vyber jak bude…

Ani mi nemusí zvonit budík, nervózně se začnu vrtět už před jeho zazvonění. Poučena z věčných trabli a zmatků kolem balení, jsem se sbalila raději už večer. Ještě jednou překontroluji povinnou výbavu. Navlíknu všechno kompresní co existuje, hlavně doufám, že se mi nerozsype noha…Společně se pak všech 92 ultraběžců a běžkyň přesouvá na start. A je to tady, běžíme. Pěkně zostra a rychle, že by se ti vepředu tak báli tolikrát zmiňované indiánské uličky? Ani si v tom kvapu nestihnu všimnout, že už jsme ji proletěli. Úvodních zahřívacích 5km se bezi do Šumiace, kude letos vede prodloužená trasa.  Mírný kopeček, snažím se chytnout dech a  moc nefunět. Ale co je pozitivní, všechny bolesti jsou zase tytam, běží se mi skvěle a je mi do zpěvu. Předbíhá mě bosonohý borec, ha ten to vymyslel s tou mokrou trávou.

start v Telgártu
start v Telgártu

Na první kontrolu, tak přibíháme ještě v jednom velkém chumlu. Za vesnicí se cesta láme a začínáme stoupat na Královu Hoľu. Moc se nekoukám nahoru, protože vím, že to je vysoko a taky vím, že do kopce mi to ze začátku chutnat nebude. Opřu se do hůlek a šinu se ve vláčku nahoru. Slunce stoupá výš po obloze a s každým nastoupaným metrem sílí i jemný větřík, skoro jako u moře. Ani se nestihnu otočit a užít si ten první nádherný výhled, už jsme na vrcholku . Doplníme vodu, zapíšeme kontrolu a hurá na hřeben. Tak na tohle jsem se těšila, krása, pod nohama to ubíhá samo.Jakepak přežití a výletní tempo, my závodíme! Běžíme po louce, sem tam kámen lehký seběh, cesta se mírně vlní, nahoru dolů. Bežíme dost rychle, dívám se pod nohy ani nestíhám otočit hlavu a užívat dosytosti okolních panoramat.

Přes občerstovačku Andrejcová  pokračujeme dále až do sedla Priehyba (27,5km/+1750m). Teď naopak s každým seběhnutým metrem teplota rapidně stoupá a vzduch se ani nehne. Dopňujeme vodu, něco k jídlu, vidím, že Silvia s parťákem už začínají stoupat do protějšího krpálu. Nezdržujeme se a vyrážíme je stíhat po cestě Hrdinov SNP. S plným žaludkem a takový kopec, navíc to slunko strašně peče. Uf, tohle nee. Toužebně vyhlížím stín v lese, tam to jde trochu líp. Nabrat síly, zase na chvíli do té výhně a tak pořád dokola. Běžíme nebo střídavě kráčíme kosodřevinou, předbíháme a dobíháme se s několika dvojicemi.

NTS_09_andrejcova
stoupání z Andrejcové

Začínám pociťovat, jak se celá přehřívám, termoregulace není moje nejsilnější stránka. Zachraňuje nás křišťálově průzračný a ledový pramen. Tohle bodlo. Do camelu vodu neberu, Peťo se dušuje, že to je už jen kousek a jsme na Čertovici… no kousek, za hodinu jsme teprve na Ramži, kde má být další pramen. Vydáváme se ho hledat, protože zásoby vody se akutně snížily. Bohužel bez úspěchu, mezitím nás obíhají Adam s Romanem. Z Ramži je to ještě pěkný kus, na rozcestníku stojí 1:45. Ale co, my přece běžíme, za necelou hodinu jsme tam. Tenhle úsek nás vyšťavil a pak pěkně podusil vlastní šťávě . Vody mám tak na 2 hlty, tak se snažím obalamutit organismus a užírám gumové medvídky. Překvapivě to celkem funguje, dostávám se do relativní pohody. Peťo hrozně žene a na mé otravné dotazy, jak daleko to ještě je odpovídá s přesností “už len kúsok”. Konečně kontrola v Sedle za Lenivou, ale nedisponuje žádným občerstvením. Aspoň nás ujišťují, že na Čertovici už je to jen výklus 2km dolů po šotolině. Jsou tam i fanoušci, povzbuzujou. Jedna dobrá duše mě zachraňuje před smrti žízní. Nabízenou vodu neodmítnu (děkuji!).

Na Čertovici (49,5km/+2800m) přibíháme jako 2. v kategorii. První polovina je za námi, můžeme pokračovat dál, juch. Raduju se, že to jde jak po másle.Teď se pořádně najíst, hydratovat, trochu odpočinout, nabrat síly a vyrazit dál. Hlady šilhám, tak zhltnu všechno co mi přijde pod ruku. Chvíli po nás dobíhá i Silvia, vůbec se nezdržují a už si to šmárujou  do kopce po sjezdovce. Nervozně přešlapuju a popoháním Peťa, že musíme taky vyrazit.

Čertovice, 50km
Čertovice, 50km

Zase s plným žaludkem a zase do kopce, nojo, tak půjdu pomalu. Fakt mám pocit, že se vleču, navíc zase peče slunko a opírá se do zad. Vzduch nějak těžkne, je to jak v tropech. Už chci být nahoře, je to kousek. Hups, poslední metry a už sem tam, na hřebeni. Nádhera, ještě krásnější scenérie než po prvním kopci. Užuž se chci rozběhnout, ale Peťo nikde… otáčím se a vidím ho zhruba v půlce kopce. Co s ním je, proč nejde? Pomalu popobíhám, pak na něj počkám a dozvídám se diagnózu.

“Zuzu, krče – do obou stehen” – “hm, to je na pytel, vzal sis magnézko?” – “jo, 2 tablety”   Vnutím mu ještě jedno magnézium, chvilku počkáme.

“tak, jak ti je”  –  “nic, moc, je mi zle, žaludek…máš nějaké zkušenosti s bulimií?” ptá se mě…

aha, tak to se to moc nezlepšilo. Dobře, plán je jasný, dojdeme na další občerstvovačku – chatu M.R.Štefánika pod Ďumbierom ( 58 km/+3520m)  a tam to pořešíme. Konečně se trochu zatáhlo, vzduch je nabitý elektřinou, jsou slyšet i hromy, někde to určitě muselo spadnout. Krása. A já sem zase v tranzu, když vidím ten krásný chodníček vedoucí po hřebeni, musím běžet, jinak bych se zbláznila. Tak jen houknu na Peťa, že ho počkám na chatě. Za chvíli je tam a domáhá se dalšího hořčíku. Stráví nekonečné minuty na oné místnosti, vypadá zeleně… tak ještě chvíli posedíme. Další občerstvovačka je opravdu kousek, jen 5,5km tak to zkusíme, uvidíme.

NTS_04_dokopce

Mírné stoupání po kamenném chodníku a my se ploužíme, doslova… Kousek před Kamennou chatou pod Chopkom mi cuknou nervy a zas Peťovi uteču. Za chvíli je tam a zase se dožaduje hořčíku. Ptám se ho co blbne, vždyť už ho musel sníst tak tunu!  Křeče prý nepolevujou. Zase trochu odpočinku a razíme dál.

Akorát, že já chci běžet, po jídle jsem totálně naspeedovaná. Jenže, Peťo jen jde.. tak nic, popoběhnu. Čekám na něj. Sedám na vyhlídkovou lavičku zapínám mobil a čtu trochu se zpožděním smsku od Petry.

“jste 9minut za Kristýnou, tak makejte, máte před sebou krásný hřeben”

Peťo dojde, pořád v křečích…Pomalu to půjde, do Ďurkové je to sice kus, ale to už doklepeme.

NTS_05_kamenna chata
Kamenná chata pod Chopkom

Zase mám neskutečnou chuť odběhnout, ale jsme tu přece 2, je to závod dvojic!! měla bych na něj počkat. Sakra já neumím jít pomalu, ani když jdu na tramvaj, tak proč bych měla tady, když jsme na cestičce, která přímo říká: “pojď proběhni se po mě!”. Mám pocit, že nás předběhlo celé startovní pole a my jsme úuuplně ti nejposlednější na trati. Přitom jsme to měli tak dobře rozběhnuté! Achjo, nejradši bych si nafackovala, proč mě tohle musí štvát?! Měla bych se uklidnit, pěkně se si to užívat, kochat se a nemyslet na nějakou blbou bednu! Chvíli takto mlčky jdeme až mě Peťo posílá do Ďurkovej: “Zuzu, běž, počkej mě tam.” Ok, tak teda jo. Běžím nejdřív kamenným chodníkem, pak následuje stoupání na Chabenec a seběh po loukách směr útulna Ďurková (75 km/+4420 m).

Vítá mě aplaus a dost se stydím, že jsem tam sama, nemám parťáka, kterého sem nechala někde na trati. Nejradši bych se propadla do země, takhle se se závod dvojic neabsolvuje. Kolektivní sporty mi prostě nikdy nešly. Tak si aspoň dávám výbornou čočkovou polívku, spořádám několik chlebů s nutelou, zapíjím vytouženým kafem (moc děkuji!) a vyhlížím na obzoru Peťa. Místní odrostlá paní hipísačka je velmi zvídavá a s každým nově příchozím se mě ptá jestli to je už on…konečně se vynoří i modré triko a je tady. Neptá se po hořčíku a vypadá o 100 procent líp něž, když jsem ho viděla naposled. Ptám se jak mu je a dostávám překvapivou odpověď: “žádně krče, je to normální svalovka, jak hovado!” nemůžu se nesmát. To je super, tak tu mám taky, jsme na tom stejně, tak můžeme pokračovat jako tým.

NTS_06_kamzik

Ještě potřebuji vysypat kamínky z boty, tak posílám jej napřed. Než se stihnu znova obout, už mi mizí z dohledu. On snad do toho kopce běží?! Nechápu a vydám se ho stíhat. Vyškrábem se na první kopec a přestávám tomu rozumět úplně. Peťo se rozbíhá a já mám co dělat, abych ho uvisela. Ani se nestačím koukat nalevo a napravo, západ slunce nad Tatrami, romantika jak má být. Ale na tu není čas, protože před sebou právě zbystříme kořist  – mixový pár (taky Zuzka a Peter). V rychlosti je předběhneme a snažíme se je setřást z dohledu. Odteď máme jediný cíl, nenechat se doběhnout. Tenhle poslední úsek mi dost splývá, prostě jsme běželi. Peťuv jeden krok rovná se zhruba tři moje, takže si asi dokážete představit, co to bylo za fofry. Prodírali jsme se kosedřevinou, vytahovali čelovky a pak sbíhali po pohyblivých kamenech, kořenech a medvědy v zádech až do Hiadeľského sedla (93,5 km/+5130).

Žádné zdržovačky, napít, sníst banán a vyrazit na posledních 9km do cíle. Dobrá duše Braňo nás ujišťuje, že už je to jen kousek, pár výškových metrů a jsme tam. No dobrá věřím mu. Ale jen chvilku. To co nás čeká hned za přístřeškem je terén pro horolezce! No aspoň ty výškové budou rychle za námi. Uf, už jsme nahoře a teď jen trefit tu správnou cestu. Sbíháme po louce, Peťo Valí jak splašený, nestíhám s dechem. Cítím stoupající adrenalin,  otáčím se a na kopci vidím 2 čelovky – nee, jdou po nás. Vzpomínáme na Kysuckou stovku a seběh z Tábora, kdy taky bylo vidět dole svítící město, ale ne a ne se přibližovat. Tohle je něco podobného, nekonečná cesta lesem lemovaná odrazkama.

NTS_07_cil
a to je jako fakt cíl?!

Konečně, jsme na asfaltce, v civilizaci. Ještě kousek a už vidím cílový oblouk. Ne on to není oblouk, ale most. Slyšíme nějaký řev, co to je, to je jako na nás? Asi jo ozývá se to zespoda – oni nás vidí, kruci, tak to musíme přidat. Následuje klasický euforický doběh do cíle něco před půlnocí v čase 18h 12min.

Úleva, že jsme to zvládli, že jsme to nevzdali, že jsme skončili nakonec 3. v mixech! vítězové – Kristýna Skalická a Filip Šilar nám nadělili kruté 2 hodiny a vylepšili rekord o hodinu a 10minut (smekám),  2. v cíli Silvia Petrjanošová a Mário Jakúbek nám utekli o hodinu.

NTS_08_vitezove

Stíhačka je krásný závod, s perfektní organizací a zázemím na profi úrovni. Proběhnout si celý hřeben Nízkých Tater za jeden den je neskutečný zážitek a určitě si to chci ještě někdy zopakovat. Ty výhledy se neokoukají –  Slovensko je prostě nádherný kus země.

výsledky: http://stihacka.hiking.sk/o-stihacke/vysledky/2014-2/


Advertisements

2 thoughts on “Nízkotatranská stíhačka

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s