PIM 2014 poprvé

11.5.2014 | 42,195km | 3:30:52

„a napíšeš něco o tom maratonu?“ptá se mě Svaťa, když už v cíli spokojeně popíjíme český iontový nápoj. Přemýšlím co bych měla vlastně popisovat, bylo to pro mě tak překvapivé, unikátní, návykové, prostě jiné než všechno co jsem doposud absolvovala – MARATON- ten se musí opravdu prožít!

PIM_zu_sv

Všechno je jednou poprvé a poslední dobou toho zažívám opravdu dost. Po první nedokončené i dokončené stovce, první nedokončené stomílovce, běhu v mrazu, dešti, na slunci, po sněhu, kamenech, jehličí, bahně, do kopce i z kopce, v noci i ve dne se účast na maratonu mezi těmito prvenstvími ocitla právem.

Začalo to už na podzim, kdy jsme se Svaťou přihlásily – prý, že to je skvělá příležitost jak aktivně oslavit její svátek.  V té době jsem netušila, k čemu jsem se to upsala, vlastně až do poslední sekundy před startovním výstřelem to pro mě byl  krok nebo spíše skok do neznáma…

O konzistentní zodpovědné přípravě nemohla být v poslední době řeč. Běhala jsem si pro radost hodně v terénu (pár dálkoplazeckých akcí, výběhy v Beskydech a za Prahu), do něčeho komplikovanějšího jako tempové tréninky jsem se nepouštěla a nechávala to osudu. I články na webu, hemžící se radami ohledně maratonu jsem zvesela ignorovala. (flegmatik jak má být.)  V rámci zkvalitnění životosprávy jsem z jídelníčku někdy před měsícem vyřadila pečivo, ale jak to tak bývá, několikrát jsem zhřešila a nějaký ten koláček si dopřála. Seriózní informace mi poskytuje Svaťa, která letos běžela svůj už 6(?) maraton – jak se později ukázalo, odhadla mě a poradila víc než dobře… Sobotu před dnem D jsme tedy pojaly zodpovědně – vyvarovaly se alkoholu a dopřály si velmi vydatnou večeři (pasta) a porci kvalitního spánku. Alespoň toto jsem pro tentokrát nezanedbala.

A už je tady neděle ráno, chystáme outfity, krásně jsme se vyladily do zelenomodrých barev, nicméně teplota je akorát tak na hraně (polojasno, 15°C) proto radši přibaluju i tričko. Ve skvělé náladě přicházíme k zázemí na Václaváku, kde potkáváme spolužáka z gymplu – Romana, který nám blýskne fotku do rodinného alba.  Těsně před startem mi volá mamka, že mě bude sledovat v televizi a pobaví mě její komentář : “Zuzko, ale tys něco takového přece nikdy neběžela, dyť ty po silnici neběháš, jsi si jistá, že to jako uběhneš ??”  je vidět, že mi doma věří :)

Odevzdáváme batohy, přejeme si hodně zdaru, poslední obejmutí… Já se řadím do sektoru H, Svaťa je někde za mnou…. Do téhle chvíle sem nestihla být nějak extra nervózní, ale jak začnou hrát Vltavu a dav se pomalu sune ke startovnímu oblouku, začíná mi bušit srdce a v hlavě mi to šrotuje, co jako mám teď dělat, jakou mám sakra taktiku? Než to stihnu promyslet už sem pod obloukem, zapnu hodinky a dav se dává do běhu.

První kilometry jsou pohádka, běžíme na Malostranské náměstí, přes Karlův most, přesně takhle jsem si to představovala, na tempo nemyslím a běžím jak jsem zvyklá… Po chvilce dobíhám vodiče na 4:00hod, i když si opakuju, že to hlavně nesmím přepálit, tak se mi to zdá dost pomalé a skupinku předbíhám (být tady Pěťa, ta mi dala, že zas někam ženu)

No a dál běžím směrem do Holešovic, všude kolem trati jsou lidi a povzbuzujou, je to hrozně fajn, tak se na ně ještě i směju… Taky mi v hlavě probleskne , že tahle Holešovická smyčka se vlastně poběží ještě jednou a představuju si, jaké to asi na podruhé bude. Jediné co mi dělá trochu starosti je pobolívají kotník, to jsem ale čekala, nemám ho po bahenní Lazovce úplně ve 100% stavu.

První občerstvovačka mě stihne hned vyškolit. Přece jen jsem si měla něco nastudovat –  za běhu se opravdu pít nedá! Ionťák mám všude jen ne v žaludku, ještě že hned za kelímkama s pitím rozdávají mokré houbičky.

Na obrátce u Libeňského mostu je super music stage, perfektně bubnujou a mě to neuvěřitelně nakopne (vlastně ne jen tady, ta hudba je skvělá všude). Lehce zrychlím a dobíhám vodiče na čas 3:45h. Chvíli se jich držím, ale zas mi to nedá  a někde pod Těšnovským tunelem je předbíhám. Pak se trasa stáčí zase na Pařížskou a dále do centra, plno lidí, fandí a mě je skvěle! U Národního divadla zaregistruju Peťu a sem fakt ráda, že ji vidím!

Na Výtoni poprvé potkávám běžce v protisměru, to je tempo, jen letí, radost pohledět… a když zatáčím z Nuslí na nábřeží potkávám v protisměru i Svaťu, totálně vysmátou, je vidět že si to užívá a já sem ráda za ní! Pak už se běží kolem Vyšehradu směr Podolí. Jo, tenhle úsek znám, vždyť tu aspoň 3x v týdnu jezdím plavat a je to přece jen kousek, kolik –  max 4 zastávky tramvají – co to je? Koukám se na oblohu, nad námi černý mrak a dle mých předpokladů to hned za obrátkou spadne. Jakoby nás někdo začal jemně sprchovat, během 5minut je po všem, příjemné osvěžení.

Mini kopeček na Palačák vybíhám asi trochu rychleji než je zdrávo a hned se to taky projevuje. Cítím, že se děje něco divného, začínají mi tuhnout nohy a vůbec se jim už nechce tak hbitě dopředu jako doposud. Ajajaj, a je to tady, říkala sem si, kdy to přijde a udeřilo to přesně na 25km – dost brzo!!  Přemýšlím, co s tím, mám u sebe jeden gel, ale ten sem si chtěla schovat na úplnou krizi. Snažím se na to nemyslet, běžím jakože se nic neděje a vyhlížím banány. Ty jsou naštěstí hned za rohem, jeden lupnu a díkybohu se cítím o trochu líp.

Úsek kolem pivovaru je šílený, rovina nemá konce, odpočítávám každý metr a přeji si, ať už sem někde, kde je to záživnější! Na obrátce vidím v protisměru vodiče s růžovým nápisem 3:30 a tím začíná moje nová hra – dohoň řůžové magické číslo! Můžou být přede mnou nějakých 400m (?),těžko odhadovat, ale zdá se to jen takový kousek.

Jenže mezi 31 a 33km si to teď vůbec nepamatuju, fakt nevím co se dělo, na co jsem myslela – zatmění – jako bych tam vůbec nebyla….. proberu se někde za Malostranskou, magické číslo kdoví kde v čudu. Hned jak se mi znova okysličí mozek, uvažuju, že teď asi nastala ta chvíle na gel. Snažím se ho vyndat z kapsičky, co mám na mobil, ale nejde to ani vrchem ani spodem. Rvu ho ven, ale nehne se ani o milimetr. Po chvíli  to vzdávám, smířená s osudem, že během druhého kola Holešovické smyčky někde odpadnu.

Probíhám kolem velkoplošné tabule, kde se promítají povzbuzující vzkazy. To že do cíle zbývá “jen” 6km jsem ale opravdu nechtěla slyšet!! Už se mi fakt nikam nechce, těším se na každou občerstvovačku, že aspoň na chvíli ulevím nespolupracujícím nohám a na 10 sekund zastavím. Přemlouvám se, v duchu si počítám kroky, lidi okolo, prostě se snažím zabavit a nemyslet na to nekonečno přede mnou. U cedule s nápisem 39km přichází další nemilá komplikace, začínají mě tahat zezadu stehna, ještě teď dostat křeč, tak to by bylo dokonalé, pomyslím si.

Jak si tak přemýšlím ani se nestihnu zaradovat, že už beru levotočivou zatáčku a jsem znova na Pařížské. Vidím cílový oblouk, kouknu na hodinky a ty mi ukazují míň než 3:30. V mozku se mi to zatemňuje, sprintuju jak smyslů zbavená, předběhnu snad 100lidí – totální euforie – vbíhám na jasně modrý koberec a konec je to za mnou – úleva a neskutečná radost, že sem to zvládla!


PIM_ZU fin

V cíli čekám na Svaťu, která dobíhá s úsměvem od ucha k uchu. Jdeme si dát něco k jídlu, zapíjíme ten její svátek a rozebíráme čerstvé dojmy.

Jak jsem byla ze začátku k celé mega akci PIM skeptická, musím přiznat, že měním názor, má to něco do sebe. Organizace šlapala jak po másle, trasa byla nádherná, fanoušci nadšení a atmosféra nepopsatelná! Byl to nezapomenutelný zážitek a moc děkuju všem, kteří mě dodali energii a podporu, bez ní bych to nebylo ono!

PIM_diplom

Resumé:

Pod 3,5 hod jsem to už nezmáčkla (původní cíl byl zaběhnout něco pod 4:00hod, Svaťa mě tipovala na 3:40), ale i tak byl čas 3:30:52 z říše snů a 27. místo v kategorii!! Příště se raději trochu přecením a stoupnu si blíže k první lajně, abych eleminovala těch 6 minut, které jsem prostála v Celetné…

výsledky:  http://www.runczech.com/cs/vysledky/vysledky-2014/volkswagen-maraton-praha/index.shtml

Advertisements

One thought on “PIM 2014 poprvé

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s