hořkých 100miles (km) of Istria

Chorvatsko – Istrie – člověk by si představil moře, teplo, pláž, zmrzlinu… tentokrát jsem se nejela válet a relaxovat. Tato “dovolená” se měla nést v přísně aktivním duchu, 160km napříč Istrií – přes kopce tyčící se od pobřeží a dále do vnitrozemí,  příslib nevšedního zážitku byl přede mnou.  První chybou nezdaru celé akce bylo, že jsem si tuto dovolenkovou představu nevymazala na 100% z mozku, ale popořadě….

panorama
vesnička Hum na 101km

Z Trnavy vyrážíme v sestavě já, Peťo Valo, Peťo Cisar a jeho kamarádka Ingrid, která se nabídla a odvezla nás až do Umagu (tímto ji mnohokrát ještě jednou děkuji!). Tam jsme se ve čtvrtek v podvečer registrovali a poté se přesunuli směrem na východní pobřeží do Rabacu, ve kterém jsme i přespávali. Cestou studujeme obsáhlé propozice a zodpovědně plníme žaludky před výkonem.  Ráno balíme vše potřebné i nepotřebné do běžeckého batohu, hlavně zkontrolovat povinnou výbavu a nic nezapomenout (nejvíc místa mi zabírá gore-tex bunda, no nakonec jsem byla ještě moc ráda, že ji mám…). A je tady druhá chyba, absolutně jsem podcenila oblečení a nevzala si žádné náhradní, ba co víc, nepoužila jsem ani barevné pytle, kam jsme si mohli dát náhradní výbavu a mohli je nechat na check-pointech. Bláhově jsem si myslela, že to celé odběhnu jen v jednom triku…

Pátek uběhne jako voda a už je odpoledne, náměstí v Labinu se začíná plnit barevnou směsicí běžců, pár fotek před startem, zmatky s mapou (však záhy pochopím, proč nám nedali žádný itinerář :)) a už promlouvají zástupci města a hlavní organizátor Alen Paliska odpočítává poslední sekundy do startu.

Už dřívě jsem se domluvila na společném absolvování celého závodu s Peťom, samotné se mi moc jít nechtělo… První kilometry sbíháme zpátky do Rabacu až úplně k moři. Začínám plně chápat, proč nemáme tu mapu – každých cca 15m, prostě co jen oko dohlédne, jsou v zemi zapíchnuté oranžové vlaječky, ty nás taky budou doprovázet po celý závod. Z Rabacu se pak začíná stoupat směrem vzhůru do kopců. Počasí je luxusní, užívám si poslední paprsky zapadajícího sluníčka, kéž by se nám podařilo vystoupat na nejvyšší vrchol Vojak ještě za světla, pomyslím si (to jsem hooodně nodhadla, na vrcholu jsme byli kolem půlnoci…). První občerstvovačka a já jsme velmi příjemně překvapená, pomeranče, ovoce, a jiné pochutiny, mňam to já můžu…! Posilněni vyrážíme vstříc noci… Celkem dobře nám to šlape, kde to terén a profil umožňuje popoběhneme, na kontrolách se moc nezdržujeme. Jen kdyby nebylo drobné komplikace -střevní patálie mě nutí v pravidelném intervalu 30minut houknout na Peťa, ať zastaví a já odskakuju za smrček. Zastávek si tedy užíváme dosytosti po trase. Kontrola v Poklonu, kde dostáváme teplou polívku, ochotní organizátoři mě pouští na luxusní vytopené wc – jaká úleva! Netuším, na kterém jsme kilometru, v rámci zachování duševního zdraví se na tabulku s informacemi o pozici na trati raději nedívám a nikoho se neptám… S postupující nocí začíná přituhovat, tak střídavě svlíkám a oblíkám bundu, to podle toho, zda zrovna klesáme či stoupáme. Nad ránem nás vítá vysmátá kontrola na kopci Žbevnica, kupodivu se mi pro tentokrát vůbec nechce spát…(vydatný spánek před akcí má očividně pozitivní účinky). Následuje dost prudký a dlouhý seběh až do Buzetu, přesně 8:00 a jsme v místní základně, kde se potkávají obě trasy na 100km i 100mil. Krátká pauza, občerstvení a vyrážíme na druhou polovinu závodu – v uších mi zní slova Alena Palisky, které pronášel před startem: “tam teprve uvidíte, proč všichni tak milujeme Istrii” – má očekávání jsou velká!

Krajina se oproti noční části proměnila, horský terén střídají louky, políčka, sem tam les, široké cesty, jen popoběhnout – to by ovšem nesměly být vystlány vrstvou makadamu!! Tenhle podklad je pro mě noční můrou na kole, no a po svých, to je snad ještě horší! Začínám dost silně pociťovat, že nohy, resp. chodidla už nejsou tak fresh jako na začátku a dělám zásadní chybu, zouvám boty a chystám se to zkontrolovat. Jasně, co sem mohla čekat, puchýře a otlaky mám snad všude, ani zázračná compeed náplast to nezachrání… no nic musím to přetrpět, pomyslím si. A tady někde začala hladina mého pozitivního pohledu na zdárné dokončení celé akce klesat do záporných hodnot. Nejdřív zkoušíme krátký odpočinek – zaleháme do trávy na louce (místo 10minut je z toho skoro hodina spánku). Pokračujeme dále, nadávky střídá mlčení, navíc i Peťo je očividně v problémech, jelikož mlčí (!) a tady jsem pochopila, že je opravdu zle… Došourali jsme se na hráz přehrady Botonega a začali situaci řešit. Rekapitulace denní části nevyznívala pranic optimisticky – od rána jsme za 8hodin ušli něco málo přes 30km… ve světle této skutečnosti jsme se shodně rozhodli, že nemá cenu se dál trápit. Na kontrole jsme odchytli právě odjíždějícího organizátora a bez zdržování a dalšího zvažování pro a proti nasedli do auta, které nás odvezlo na kontrolu do Motovunu, kde jsme měli počkat na další odvoz do Umagu. A už tady mě to rozhodnutí začalo dost mrzet – měli jsme si to víc promyslet a pokusit se pokračovat, zvlášť když jsem pozorovala Litevce, který s totálně rozrasovanýma nohama, ale úsměvem na rtech pokračoval vesele dál…

kamínky a vlaječky

Sumasumárum ušli a uběhli jsme 114km za 23hodin. První část jsem si maximálně užila, poznala nový terén, otestovala si své limity, pro příště se snad poučím, vyvaruju se tak banálních chyb a líp rozplánuju síly – hlavně ty v hlavě!
Organizátoři odvedli kus práce, od značení trasy již zmiňovanými praporky, přes občerstvovačky a dobrovolníky na nich, zázemí v Umagu, až po vynikající večeři v cíli, to byl jen posledním dílek do téměř dokonalé skládačky jménem 100 Miles of Istria…tak třeba někdy příště – znova a lépe!

výsledky: http://www.istria100.com/en/100mi-2013-en/rezultati-2014/100-milja

odkaz na we závodu: http://www.istria100.com/en/

DNF

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s