Kysucké pobíhání

7.3.2014 | 125km | cca 5500m+ | 20:53:00

K100_panorama01

Ihned po zdárně dokončených Ledopádech jsem začala toužebně vyhlížet další z plánovaných akcí CS1000 – Kysuckou stovku. Z Petiného vyprávění zážitků z loňského ročníku jsem ji měla zafixovanou jako neskutečně těžkou a náročnou (však taky byly bojové podmínky se spoustou sněhu). S letošní zimou jsem se postupně skamarádila a i když sníh miluju, tak jeho absenci na této akci jsem přivítala a těšila se na krásné jarní počasí!

Do Kysuckého n. Města přijíždím s dostatečným předstihem, na nádraží nás nabírá organizátor Roman a hned první informace, kterou od něj dostávám mě dostatečně vyděsí – prý jestli máme rolničky proti medvědům!? Nechápu jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně, no každopadně od té chvíle si říkám, že za žádnou cenu nesmím být na trase ani na krok sama… (rolničku nevlastním a z medvědů a veškeré lesní zvěře mám panickou hrůzu).

Na start v obci Radola se přesouváme hromadně z našeho útočiště v městské sportovní hale. Před 22:00hod je odstartováno, vybíhám s Peťou – plán na noc mám jasný – budu se jí držet, trasu zná z loňska ba co víc má i GPS. Já jsem nastudovala itinerář, který nám před startem rozdal Roman a poslední týden jsme poctivě sjížděla mapu, ale v hlavě mi toho moc nezůstává…

Startuje se dost zostra běžíme do mírného kopečka, na konci asfaltky nás čeká Roman a ještě jednou opakuje, že se máme držet ve skupinkách – tentokrát ne kvůli medvědům, ale stádu divočáku na louce! Trasa příjemně ubíhá, střídají se louky, lesíky s Peťou probíráme novinky. Zanedlouho přibíháme do osady Kubašíkovci, kde je kontrola s občerstvením, dáváme jen něco k pití  a vyrážíme pokořit obávanou Ľadonhoru. Nejdříve ji obíháme zespodu až k Chatě pod Ľadonhorou a pak už následuje pověstný “zlatý kilometr”. Stoupání mi nevadí, tyhle prudké kopce mi docela vyhovujou, než se naděju jsme nahoře. Seběh je o dost horší, mám strach to pustit, moje kotníky jsou mi víc než drahé a s každým šlápnutím si říkám, že nesmím udělat sebemenší chybičku. Po krátké občerstvovací pauzičce opět pod Ľadonhorou pokračujeme v doprovodu Emila a Ivana. Kluci mají celkem slušné tempo, Peťa aktivuje svůj pud sebezáchovy a zezadu na mě houká ať neblázním a nepřapuluju to, že jsem teprv v 1/5 trasy. No nějak mě to do mozku nedochází, vždyť ty louky a měkké lesní cestičky je fakt škoda neběžet :)

Začíná se rozednívat, ale sluníčko je zatím díky inverzi v nedohlednu. Trochu zpomaluju, přecházím do kroku a začíná mi být hrozná kosa. Na kontrole v obci Klubina dávám pověstný škvarkový pagáč, který mě maličko nakopne. Vyrážíme dále, cesta vede přes dědinku a dále po asfaltu, tady na mě plně doléhá ukrutná spánková krize. Zaháním myšlenky na teplou postel, soustředím se jen na to abych oči udržela otevřené a nevybočila ze směru chůze a neskončila pod autem. Naštaěstí za chvíli přichází vysvobození z ubíjejícího asfaltového stereotypu v podobě stoupání na rozhlednu Bobovec. Přepínám se do rychlejšího tempa, cítím, že nahoře to bude stát za to! A taky že jo – dostávám se nad inverzi, slunce ozařuje okolní kopce v celé své kráse – dokonalý kýč. Nahoře jsem s malým náskokem, tak se kochám. Za chvíli přichází i ostatní a děláme povinné fotky.

Ze Staré Bysrice vyrážíme vstříc stoupání na Velkou Raču, tuším, že to bude na dlouho… Zastavuju a vytahuju z batohu MP3ku, Peťa na mě solidárně čeká (možná proto, aby mě stihla připomenout, že v horách se MP3ka nepoužívá? ;) ). Já zase zrychluju a snažím se dohnat Emila s Ivanem, kteří nám mezitím odběhli. Za chvíli jsem jim v patách a i Peťa se byť s jemnýma nadávkama drží.

Slunce a nový den mi vlily energii do žil, cítím se jak znovuzrozená, tak toho využívám a přeřazuju na vyšší rychlostní stupeň. Užívám si sněhového poprašku (asi poslední v tomto roce). Na vrcholku Velké Rači jsem sama a trochu váhám kudy se vydat, volím přímou cestu dolů, jo naštěstí jsem to a už jsem na kontrole Horské služby. Běžím dál instinktivně dolů, někde před Príslopem si ale znova nejsem vůbec jistá jestli jdu dobře, tak raději zastavuju a čekám na Peťu (přece jen se s její GPS jde líp). Nabíráme správný směr přehoupneme se přes Príslop a pod námi už se rozprostírá údolí. Dlouhým klesáním žluté přibíháme na občerstvovačku pod sjezdovkou do Bufetu u Medveďa.  Dáváme polívku (mě chutnala, mňam), kofču a krátkou pauzičku. Peťa už dnes po několikáté prohlásí, že jde napřed. Chápu, že se jí po asfaltu moc bežet nechce. U mě je to opačně – hlavně mít ty nezáživné úseky co nejrychleji za sebou (pokud to morálka dovolí). Zanedlouho jsem na další kontrole pod sjezdovkou a v penzionu Gajuz dáváme vytoužené luxusní espresso.

Peťa mě zas přemlouvá ať na ni nečekám a jdu si svoje tempo, beru ji tedy za slovo a připojuju se k Jardovi a jeho maďarskému sparingovi. Stoupáme až ke kontrole na Hrebeni Surovina, kde by měla být samolepka na zadní straně mapy, nic nenacházíme, tak na to kašlem a jdeme dál – automaticky do kopce! cca po 15 minutách volá Jarda, že jdeme blbě a musíme se vrátit. U rozcestníku Pod Kalinovým vrchem to obracíme. Koukám na mobil, kde mám zmeškaný hovor od Peti. Volám ji zpátky co se děje – že nic už je to v pohodě. Nebyla si u té mapy jistá kudy se vydat, ale nakonec se zorientovala a našla i ty samolepky, že prý jsou na stromě. Běžím teda zpátky, lepím kontrolu a po modré se vydávám dolů. Terén je přenádherný, po louce to běží samo – v dálce na horizontu vidím 2 postavičky – to musí být Pěťa s Emilem! Seknu se, že je doženu co nejdřív a mastím to hlava nehlava. Před Oščadnicí se je doháním a za železniční zastávkou lepíme další kontrolu. Peťa zas do kopce vyráží napřed, po chvilce ji předbíhám, připojuje se ke mě Emil a přes osadu Kyčera sbíháme na kontrolu v Čadci. Občerstvovačka u místního gymplu je luxusní, čerstvý pomeranč je jak živá voda!!

Dál vede trasa po asfaltce až k hotelu Husárik, za ním začíná stoupání na Chotárný kopec, kde se s Emilem definitivně Peti trhnem a svižným tempem kráčíme vstříc posledním kilometrům. Na vrcholku i díky popadaným stromům trochu bloudíme, ale není to nic dramatického, vymotáme se z lesa a pak si pochvalujeme skvělý terén, loučky a pastviny, jaká úleva pro nohy! Zanedlouho už jsme u rozhledny na Martankovom kopci, kde potkávám Juru, který se rozhodl letošní K100 kvůli zranění vynechat a dává si jen půlku trasy v opačném směru – dobrá náhoda! Ale nemám moc času na vykecávání. Opatrně sbíháme zrádným terénem do Nesluši, zase musíme přetrpět pár kilometrů asfaltu až k poslední kontrole v základní škole. Doléhá na mě krize a začíná mi být dost šoufl (to asi ta poslední mars tyčinka, co na sobě měla ten divný bílý povlak, no nebyla úplně košer…). Čtu sms od Toho Pekneho, že už jsou první 3 v cíli – nechápu jak se mu to povedlo, neskutečný čas. Vyrážíme pokořit poslední 2 kopečky, Emil nasazuje brutální strojové tempo, kopec pod osadou Majtánky je nekonečný a hrozně tam fouká, mám co dělat abych se ho jakž takž udržela. Poslední stoupání na Tábor už moc nevnímám, no během chvilky jsme nahoře. Pod námi svítí KnM, dostávám se do správné euforie – cíl je blízko. Podle reflexek na stromech se pouštíme dolů, už jsme na panelce a vzápětí ve městě, kde ale marně hledáme odrazky nebo jiné značení. Můj orientační smysl je v tu chvíli na bodu 0, okolo jdoucí klučina nás směřuje ke sportovní hale, kterou po chvíli vidíme před sebou. Ale co?? zrada – před námi oplocený areál, obíhat se nám to pranic nechce. Rozhodujeme se pro gymnastickou vložku –  přeskok přes 2 brány:)

V cíli jsme v čase 20h50min a je z toho 16. místo! Dostávám od Romana krásnou keramickou medaili a diplom. Dávám sprchu, čaj a vzápětí přichází i Peťa, tak si můžeme vzájemně pogratulovat ke zdárnému dokončení této báječné akce! Jsem více než spokojená.  K100 se u mě díky nádhernému profilu, úžasným běhatelným úsekům a celkové přátelské atmosféře zapíše nesmazatelně do paměti!

K100_vitezove

Díky Romanovi a všem organizátorům za perfektní akci. Emilovi za doprovod na posledních kilometrech a taky děkuju Peti, že to moje věčné zrychlování a odbíhání vydržela a neposlala mě někam! ;)

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s