Ultra a jídlo

článek pro magazín B, číslo 6 v rámci přílohy Ultra a jídlo

Výkon sportovce ovlivňuje mnoho proměnných. Říká se, že je to všechno o hlavě, a podle vědeckých poznatků z posledních let hraje mozek mnohem větší roli, než bychom si dokázali připustit. Nedokáže-li sportovec přenastavit svou mysl, a tím svůj pomyslný práh bolesti, který je pro výkon ochoten akceptovat, nezlepší se, nevyhraje nebo nedoběhne.

Vedle poctivého běžeckého tréninku a správného nastavení psychiky rozhoduje o hranici mezi úspěchem a nezdarem ještě další faktor – jídlo. Schopnost pozřít a strávit kaloricky bohaté jídlo a pokračovat dále v běhu bez žaludečních potíží je zásadní. Pokud to vytrvalec nedokáže, tak ani sebevytrénovanější tělo vedené správně nastavenou myslí nedokáže dobře závodit, neboť se mu nedostává energie. Stejně jako například rychlá svalová vlákna je i tato relativně nesexy vlastnost, snadné trávení, někomu vrozená. Jedinci vybavení odolným žaludkem dokážou fungovat v podstatě na cokoliv a ultra je tak pro ně ideální disciplínou.

9 měsíců s kosmonauty

V posledních dnech mě popadla uklízecí mánie, zabrousila i na web a zjistila, že mám vlastně blog. Od běhání a toho všeho okolo jsem si dala plánovanou pauzu, nebyla ani motivace psát. Nicméně jsou takové životní etapy, že si zaslouží zaznamenat.  Posledních 9 měsíců bylo radostných, utrápených, zajímavých, prostě úplně jiných, než jsem byla zvyklá a asi to už nezažiju, i když… 

Život se občas obrátí vzhůru nohama

Naivně jsem si představovala, že to moje “nejkrásnější období v životě ženy” prožiju aktivněji, těhotenství přece není nemoc. Aktuálně jsem těsně před cílovou páskou, ještě před týdnem na pokraji sil, teď zase hýřím energií. Tyhle výkyvy se nadají předpovídat, nedá se jim čelit, dají se jen akceptovat. Myslím, že právě teď je ideální doba zhodnotit celý proces výroby života/ů. Plánovala jsem si psát deník, ale nebyla na to síla ani morálka. Z paměti se pokusím vylovit ty nejsilnější okamžiky.  Naštěstí mám tendenci to špatné vytěsňovat, i tak to ale neberte jako stěžování,  jde jen o subjektivní popis (maličko nadsazené) reality.

Alpy na dlani – High Trail Vanoise

• Mistrovství Evropy ve skyrunningu 
• 8.7.2017 – High Trail Vanoise – 69km/5200m+
• 12:24:59 – 13.místo 

Letos to je s mým závoděním jak na houpačce. Všechny náboje jsem vystřílela na začátku jara na maratonu, pak jsem 6 týdnů pasivně nabíjela, na La Palmě jsem zlehka poladila a v červnu odpálila sérii víkendových závodů v ČR (Kilpi Králický půlmaraton, 7 Pohoří – Beskydy)  a na Slovensku (Poludnica Run, Nonstop beh hrebeňom Nízkých Tatier). Tradičně před odjezdem na dovolenou se věci v práci neubíraly tím správným směrem. Kombinace krásného, ale velmi žhavého dne na hřebeni nízkých Nízkých Tatier a následná pracovní anarchie vyústily v solidní bolehlav a to takový, že ani 2 paraleny nepomáhaly a Honza už začínal plánovat, jak si bude v těch Alpách poustevničit. Kvalitní spánek (asi rekordních 14 hodin v kuse), přenastavení mindsetu z “jedu závodit” na “jedu se dát dohromady” pomohl a v sobotu zrána jsme se vydali vstříc dlouhé, ale poučné cestě do francouzských velekopců.

budoucí hřiště, foto: Ian Corless

Renezance tuků

Shalane Flanagan a Elyse Kopecky Run Fast, Eat Slow – recenze

Shalane Flanagan, Elyse Kopecky: Run Fast, Eat Slow. Nourishing Recipes for Athletes (Emmaus, Penn.: Rodale, 2016).

–––

V záplavě různých diet, stravovacích směrů a nepřeberného množství jídelníčků, může být pro běžce obtížné se v té spleti orientovat. Elitní americká maratonkyně Shalane Flanagan v tom má jasno, nízkotučnému stravování a hladovění odzvonilo, tuky jsou kamarádi a to se nám snaží naservírovat ve své knize receptů Run Fast Eat Slow. Kuchařka sama sebe neřadí pod žádný vyhraněný způsob stravování (vegetarián, vegan, paleo apod.), na druhou stranu, z receptů si vyberou všichni.

Nutriční nerovnice

Psát cokoliv o jídle je věc ošemetná. Tisíc lidí, tisíc chutí. Co funguje na jednoho, může druhého odrovnat. A vyjadřovat se k optimální běžecké váze, to je skoro tabu. Obecně by mělo platit, že čím lehčí běžec, tím rychlejší. Alespoň hypoteticky. Běhání a jídlo ovšem patří k sobě a měly by být v symbióze.

Možná už jste se taky někdy snažili zhubnout. V dobré víře jste omezili tučná jídla, vyhýbali se cukrům, jedli hordy zeleniny. Na občasné víkendové výkyvy v podobě nezřízeného obžerství se snažili zapomenout. Určitě vás pak okolí (i vy sami) uklidňovalo, že to přece „vyběháte“.

Maratonská lekce

Nápad běžet silniční maraton ve mě uzrával víc než rok. Z možných kandidátu jsem vyhodnotila jako nejlepší Bratislavu – je to blízko, je to brzo (2.dubna) a tak by nemělo být teplo, není tam taková konkurence a tak je šance na hezký výsledek. Stanovila jsem si cíl a nalinkovala cestu. To nemohlo nevyjít. Ráda bych tady teď popsala, že když člověk něco moc chce, jde si zatím, tak se to povede. Nepovedlo. Můj maratonský pokus by byl ideálním příspěvkem na FuckUp Nights. Jak to? Popíšu to bez cenzury a bez patosu.

Jak chutná Španělsko v zimě

Už je to taková tradice, že se v lednu jezdíme trochu rozptýlit za kamarády do Španělska. Julian je meteorolog, musel se ze všech sil snažit, abychom se u nich cítili jako doma. Přichystal nám exklusivní počasí. Déšť se sněhem, teploty kolem bodu mrazu a souvislá sněhová pokrývka ve vesnici pod horami překvapila i místní pamětníky. Sluníčko vykouklo jen sporadicky a tak nám aspoň v půjčovně pro zlepšení nálady přidělili svítivě žluté auto. Ale courat po Madridu se dá naštěstí i za deště. Kavárny s lahodnou kávou jsou na každém kroku a bary lákají k zastavení na nejrůznější tapas, příjemně strávené páteční odpoledne.

Rok plný zážitků

Není lepší čas naplánování závodní sezóny než ten mezi svátky. Ráno se vzbudíte a nevíte, co je za den, skvělý pocit. Zvlášť když na vás skočí zákeřný bacil a nuceně trávíte tohle poklidné období místo na horách, v posteli. Bilancování se pak prolíná se sny přecházející v mlhavé halucinace. Moje indispozice nebyla naštěstí vážná, ale trocha relaxování ještě nikoho nezabila. Přijde vhod, že Silvestr neslavím a tak se teď místo veselí můžu na ten uplynulý rok podívat s chladnou hlavou.

Květákové placičky

Taky máte z dětství traumata spojená s jídlem? Já jich mám ze školky několik, teplé mlíko se škraloupem, dušená mrkev a květákový mozeček.  Stačilo to ucítit a můj žaludek už stávkoval.  Mlíko nepiju a dušenou mrkev už mi naštěstí nikdo nenutí. Sice to trvalo 30 let, ale ke květáku jsem cestu nakonec našla. V květákových placičkách totiž ani zdaleka nepřipomíná mozeček ze školní jídelny.

k salátku místo bagety – ideální

Quiche s avokádem a tofu

Quiche neboli slaný koláč asi všichni znají. V ideálním případě jej večer upeču a ráno je připravený k snídani, svačině nebo obědu. Zásadní je těsto. Tučné a dobré, právě kvůli němu to není pokrm z příručky o hubnutí, ale je tak skvělý, že si ho čas od času nedokážu odpustit. Baví mě, jak je jednoduchý a variabilní. I s takto klasickým receptem se dá do jisté míry experimentovat. Takže tady je jedna z mých verzí.