Nápad běžet silniční maraton ve mě uzrával víc než rok. Z možných kandidátu jsem vyhodnotila jako nejlepší Bratislavu – je to blízko, je to brzo (2.dubna) a tak by nemělo být teplo, není tam taková konkurence a tak je šance na hezký výsledek. Stanovila jsem si cíl a nalinkovala cestu. To nemohlo nevyjít. Ráda bych tady teď popsala, že když člověk něco moc chce, jde si zatím, tak se to povede. Nepovedlo. Můj maratonský pokus by byl ideálním příspěvkem na FuckUp Nights. Jak to? Popíšu to bez cenzury a bez patosu.
Jak chutná Španělsko v zimě
Už je to taková tradice, že se v lednu jezdíme trochu rozptýlit za kamarády do Španělska. Julian je meteorolog, musel se ze všech sil snažit, abychom se u nich cítili jako doma. Přichystal nám exklusivní počasí. Déšť se sněhem, teploty kolem bodu mrazu a souvislá sněhová pokrývka ve vesnici pod horami překvapila i místní pamětníky. Sluníčko vykouklo jen sporadicky a tak nám aspoň v půjčovně pro zlepšení nálady přidělili svítivě žluté auto. Ale courat po Madridu se dá naštěstí i za deště. Kavárny s lahodnou kávou jsou na každém kroku a bary lákají k zastavení na nejrůznější tapas, příjemně strávené páteční odpoledne.
Rok plný zážitků
Není lepší čas naplánování závodní sezóny než ten mezi svátky. Ráno se vzbudíte a nevíte, co je za den, skvělý pocit. Zvlášť když na vás skočí zákeřný bacil a nuceně trávíte tohle poklidné období místo na horách, v posteli. Bilancování se pak prolíná se sny přecházející v mlhavé halucinace. Moje indispozice nebyla naštěstí vážná, ale trocha relaxování ještě nikoho nezabila. Přijde vhod, že Silvestr neslavím a tak se teď místo veselí můžu na ten uplynulý rok podívat s chladnou hlavou.
Květákové placičky
Taky máte z dětství traumata spojená s jídlem? Já jich mám ze školky několik, teplé mlíko se škraloupem, dušená mrkev a květákový mozeček. Stačilo to ucítit a můj žaludek už stávkoval. Mlíko nepiju a dušenou mrkev už mi naštěstí nikdo nenutí. Sice to trvalo 30 let, ale ke květáku jsem cestu nakonec našla. V květákových placičkách totiž ani zdaleka nepřipomíná mozeček ze školní jídelny.
Quiche s avokádem a tofu
Quiche neboli slaný koláč asi všichni znají. V ideálním případě jej večer upeču a ráno je připravený k snídani, svačině nebo obědu. Zásadní je těsto. Tučné a dobré, právě kvůli němu to není pokrm z příručky o hubnutí, ale je tak skvělý, že si ho čas od času nedokážu odpustit. Baví mě, jak je jednoduchý a variabilní. I s takto klasickým receptem se dá do jisté míry experimentovat. Takže tady je jedna z mých verzí.
Dýňovo – ovesná buchta
Ke spoustě potravin jsem si vypěstovala odpor jen proto, že mi byly servírovány stylem, na jez, musíš. Třeba dýňový kompot. Ta chuť byla podivná a na dlouhou dobu jsem dýni obcházela obloukem. Chutě se naštěstí mění a já jsem tuhle tykvovitou zeleninu vzala na milost. Každý podzim pak řeším, co ze zásobami z domova podniknu. Dýňová polívka, pečená dýně, to je klasika. Ne pečení je taky výborná. Přemýšlela jsem, co s ní a tak jsem googlila a trochu experimentoval a nakonec z toho vznikla velmi zajímavá dýňová svačina. Je to vlastně takový vláčnější flapjack. Díky MyBotanika jsem si zvykla do skoro všech jídel přidávat aspoň trochu proteinu a ani tento recept není výjimkou. Ten dýňový má sytě zelenou barvu (vyrábí se rozemletím dýňových semínek).
Jelikož jsem neměla zrovna po ruce vejce, pátrala jsem, jak jej nahradit. Místo jednoho vajíčka tedy stačí namočit 1 lžíci chia semínek v 3 lžících vody, rozmixovat, nechat odstát a je to. A pokud místo kravského mléka použijete např. kokosové, mohou si pochutnat i vegani :)
Continue reading Dýňovo – ovesná buchta
V Pyrenejích
Dovolená, to je to, nač se pracující člověk velmi těší. Já mám to štěstí, že je mi práce i potěšením, ale stejně je fajn se jednou za čas odstřihnout na déle, než prodloužený víkend. Přirozeně jsem si představovala, jak se vyvalím na pláži, nejlíp někde v Dubaji na umělém ostrově, otevřu knihu a oddám se snění. Pak ale přišel Honza a odprezentoval mi svůj návrh. Etapový přeběh Pyrenejí, jen 250km a nějakých 15 000m převýšení – ve dvojicích.
